Měli jsme odjíždět odpoledne. Libor měl být na nádraží. Zaspal ve vlaku , odjezd se odložil na večer . Ale pak dorazil stopem, tak zpoždění až tak velké nebylo. Ivu jsme vyzvedli od autobusu a vyrazili do Rakous. Plán zněl takto: vyspat se na parkovišti nad Preinem, ráno se brzo sbalit, přes Preiner Gschaid přejet do Štýrska, vyjet k Gasthaus Moassa, a nějak se dostat k věži Paulaturm v masivu Raxenmauer(2007m.n.m). Plán v podstatě vyšel, jen na našem oblíbeném nocležišti nad Preinem je plno. Přesunujeme se na Preiner Gschaid. Tady se sice už přes rok na parkovišti platí, ale je tu klid. Dalo by se jet z Hodonína brzo ráno, ale byla by to křeč.
Ráno jsem ještě chvilku váhal, zda jít na Preiner Wand, ale tam jsem byl již několikrát a na Paulaturm ještě ne. Nic zvláštního to asi nebude, ale kdo ví. Chce to otestovat.
Čas na nástup na Preiner Wand by byl ideální. Preiner Wand má  totiž takovou zajímavost. Kousek od něj končí lanovka z Reichenau a pohodlní  skalkaři sem dorazí od lanovky za cca půl hodiny, aby se mohli hrát na horolezce. Ideální je spát na Preiner Gschaidu, vypadnout brzo ráno a před devátou nastupovat. Ale nás čeká Paulaturm.
U Moassy jsme kolem osmé. Popis nástupu máme samozřejmě v němčině, ovšem Libor jí celkem vládne. Za dva roky školení v Bundeswehru se ji trochu naučil. Ale teď mu to nějak nešlo. Takže nějak bloudíme, nakonec snad jen díky nějakému  mazáckému šestému smyslu nacházíme nástup. Potvrzuje to i označení cest na stěně. Libor je už kdesi zaběhlý, ale po chvíli se vrací.
Nástup trval necelé dvě hodiny, kdybychom ho znali, tak to šlo stihnout za podstatně kratší čas.
Paulaturm je součástí masívu Raxenmauer, což je vlastně „údolka“ náhorní plošiny, která vrcholí na Heukuppe, nejvyšším vrcholu Raxalpe. Nadmořská výška je mě trochu záhadou, neb na všech mapách je kóta 2007 m.n.m. na Heukuppe, ale v průvodci je tato kóta psaná na Raxenmauer. Tak nevím. Ale ať je to jak chce, vrchol Paulaturm je tak kolem 1800m.n.m.
Libor nastupuje první délku cestou Dobiaschriss kl.V-. Jak je už v Rakousích pravidlem, vlastní jištění téměř nepotřebuješ, všude nýty. Má „trochu“ problém s třením lana.
Druhou délku, která je za III, jde Iva. Pak jdeme kousek společně, poslední délku lezu já. Po dvanácté jsme nahoře. Zapisujeme se do vrcholové knížky. Snad jsme tu první z Česka.
Slaňujeme zpět stěnou, je to pohodlnější než to obcházet. Slaňáky se musí trochu hledat, ale na dvou lanech to jde poměrně rychle. O půl druhé jsme, po třech slaňácích, u věcí. O půl čtvrté u auta. Teď odpoledne je parkoviště u Gasthausu Moassa oproti ránu plné výletníků.
Holt oblíbená restaurace. V sedm večer jsme v Hodoníně.
Když to zhodnotím, nebylo to špatné, ale jezdit sem jen kvůli Paulaturmu je možná trochu škoda. Ideální je to spojit, třeba s PreinerWandem, který je vlastně na  cestě. Ale ještě je tam někde, na okraji Raxenmauer, nějaká Martinsturm……..
sepsal Pavel
foto Libor a Pavel   foto na –
http://pcupr.rajce.idnes.cz/Paulaturm_Raxenmauer-_Heukuppe_2.10.2011/