Den první
Na PP dorážíme kolem desáté. Robert vše perfektně zorganizoval, takže vyjíždíme až k chatě auty. Počasí dobré- a slunce pálí jen( což je vlastně dost blbé). Nabízím se, že vezmu nováčky na Zlomiskovú vežu a zbytek se přidává. Jen Robert s Waškem mě nevěří, že už ledy nebudou. Co by taky byly, když je už duben a vedro. Nechají si popsat cestu pod Filmový žlab a už tam běží („kdo nevěří, ať tam běží). Led v podstatě nebyl, tak se Robert s Waškem aspoň prošli po dolině.
Podmínky na skialpy jsou perfektní, ale tamtamy nám donesly , že se tu mají pohybovat Tanapáci. Je po skialp. sezoně, nástup na lezeckou tůru na lyžích je diskutabilní( ale legální). Jdeme bez lyží a „vycházkovou metodou, tzv. špacírem“ vystupujeme přes Zlomiskovou bránku na Zlomiskovou vežu 2131 m.n.m.( Mont Zlámal – vysvětlím osobně). Při sestupu probíhá nácvik brždění cepínem a jiné lezecké radovánky. Trochu sněží. Aladin měl pravdu.
Při nácviku vybudování štandu z cepínu, se pokouší Mikča zničit cepín úderem do hlavy (vlastní). Cepín vydržel. Poučení – na jakýkoli výcvik je nutná přilba. Večer „někteří“ Mikču dlouho ošetřují, ta je za to dlouho masíruje.
Den druhý
Vyrážím s Ivou na Volovec Mengusovský 227 m.n.m. Přidává se Pepa, Mikča a David. Chceme jít západním žlabem na hřeben a po hřebeni na vrchol. Žlab má cca 300m.
Tamtamy měly pravdu, dolina je plná rangerů a tanapáků. Mikču posílají pro průkazku ČHS, ale Pepa to vyřeší předložením průkazu instruktora.
Před desátou jsme pod nástupem. Sníh ve žlabu je dobrý, nosný . Poté následuje několik délek po hřebeni II-III. Když jsme na hřebeni padá mlha a Pepovi  balvan na nohu. Ještě, že měl kvalitní boty. Na Hincovu vežu se mě už nechce, takže sjíždíme po zadku z Volího sedla. Sestup je už ve změklém tvz.dvojvaječném sněhu (kdo ví proč se mu tak říká?).
Roman, Mira, Robert a Vašek lezou Štáflovku na Volovku( 2365 m.n.m). Dle sdělení v pohodě, jen pro některé prý byl nezvyk, lézt s žokem na zádech. Tak proč se  s ním nenaučíte lézt na cvičných skalkách?Večer probíhá moje oblíbená lavinová přednáška. Musím ji zkrátit, všichni jsou „unavení“, a chtějí odpočívat. Poté paří do půlnoci. Asi únavou nemohli spát.
Den třetí
Granát nepadá nikdy dvakrát na stejné místo. Dnes tu Tanapáci nebudou, a navíc nám včera potvrdili, že na horoleckou tůru může být nástup na lyžích. Takže jdeme na lyžích pod Zlomiskovou vežu. Pepa, Roman, Mikča a David lezou  cestu Komarnických. Mě se nechce, takže s Ivou vystupujeme do Dračího sedla, odkud sjíždíme na lyžích na  Popradské. Horní část sjezdu je dost pro kočku. Sjíždíme  přes laviniště , které je vlivem tepla hodně změklé a sníh je těžký.
Robert, Wašek a Mira jdou dnes Červený žlab. Žlab má 500m.  Nahoře nějak nenašli traverz Predné bašty, ale nakonec se kamzičí stezkou za II dostávají do Širokého sedla a v pohodě sestupují. Trochu mě znervozňuje, že se jim nedá dovolat na vysílačku. Ve Širokém žlabu vidím vypadlou novou lavinu. Zavolal jsem jim přes mobil. Měli ji vyplou. Nakonec jsou z toho tak vedle , že přibíhají v mačkách až na Popradské. Je to od nich hezké, nemusím na ně čekat.
Sedám do auta a odjíždím domů.  Povinnosti volají.
Den čtvrtý a poslední
Znám pouze z doslechu. Nikomu se už nic nechtělo. Jeli se válet do Bešeňové a pomlouvali kamarády, dokonce i nekamarády.
Závěr:
Robert to fakt dobře zorganizoval. Výstupy se počítají, byly výhledy. Chtělo to nastupovat dřív, po obědě už byl hodně změklý sníh. Jo, měli bychom konečně domluvit stabilní oddílové frekvence pro vysílačky. Tento článek neberte vážně , ten správný napíše určitě někdo jiný. Teda, leda , že by nenapsal.
Jožo Šimaljak v neděli přešel na lyžích z Popradského a Brnčálu.
Fotky poskytl Pavel, Wašek a Robert.                                                            Pavel Čupr