Záchrany 25.5.2014 , Zbojník

Letošního nácviku se zúčastnilo 16 členů oddílu, z toho 3 nováčci.

Výcvik v obdobě loňského roku řídil Robert, na jednotlivých stanovištích dohlíželi i trénovali další z instruktorů a zkušenějších členů (Pepa, Roman, Kolda, Jara). Jak se asi všichni shodneme, nejlíp když to nebudeme nikdy potřebovat, ale ono vyzkoušet si to není na škodu nikomu.

Aby i ti, co se nezúčastnili, měli možnost si techniku nastudovat, dovolím si popsat náš nedělní program. To, že někteří už od soboty nejen spali pod skalou a vstávali, až byli vzbuzeni, psát nemusím.

Po doplnění výstroje (chybějící, přilby, smyčky, prsáky …) jsme se dohodli, co se bude nacvičovat, následovala ukázka celého postupu na skále s popisem, co se kdy dělá, a s diskuzí, proč a jestli by to šlo i jinak. A pak už se přítomní rozdělili do dvojic a střídali se na stanovištích. Ti co necvičili, pozorovali, radili a opravovali chyby. Závěr jsme věnovali procvičení slanění/spouštění na svázaných lanech (přes uzel) a vytahování Straussovou metodou.

Snažili jsme se držet metodické příručky ČHS a postupů v ní uvedených, i když samozřejmě každá situace může být řešena i trochu jinak, jak popisuji níže.

Modelová situace :

Lezecká dvojice ve stěně, v několikáté délce, jistící jistí na štandu ze štandu (půlloďák, jistítko). Prvolezec má odlezeno více než polovinu délky lana a založeno několik postupových jištění. Lezecká cesta ubíhá šikmo nahoru. Prvolezec padá  a zůstává viset zraněn několik metrů pod posledním postupovým jištěním stranou výstupové trasy v nelezitelném terénu, neschopen samostatného postupu. Dvojice se musí dostat dolů vlastními silami pomocí slanění .

Možný postup záchrany (vynechávám možnou komunikaci mezi lezci):

1.       jistič zafixuje lano na stanovišti

2.      po zajištěném laně pomocí prusíků vystoupí či vyprusíkuje k polednímu postupovému jištění (a modlí se, aby vydrželo - nebo několik posledních postupovek raději nechá)

3.      kontroluje či posiluje poslední postupové jištění – horní stanoviště (budou z něj nakonec oba slaňovat)

4.      pomocí prusíku a vánočky fixuje zraněného k pevnému bodu v horním stanovišti

5.      rozhoduje se,  protože nelze později  slanit ve spádnici zraněného,  je-li:

a) přednější nejprve vytahovat zraněného - Straussovou metodou s prusíkem místo gardy (ta se dá zaměnit za prusík až po popotáhnutí zraněného nahoru a uvolnění lana) a po vytažení (ošetření) slézt a uvolnit lano z dolního stanoviště

b) vhodné nejprve uvolnit lano, tj. slézt po laně zpět na spodní stanoviště, stanoviště zrušit a po laně opět vystoupit k hornímu stanovišti (po vytažení má již k podstatnou délku lana, ale ztratí určitý čas) a pak k sobě vytáhnout zraněného Straussovou metodou nebo jednoduchou či dvojitou kladkou

6.  poté oba jsou mohou  připravit slanění do terénu, kde najdou další bezpečný slaňovací bod:

a) mohou volit metodu HOI  (ta by byla výhodnější zejména v případě, že by šlo slanit ve spádnici zraněného, nebylo by ho totiž nutné vytahovat a zachránce by jej jen „přibral“ cestou dolů do společného závěsu)

b) začnou slaňovat ve společném závěsu na dvojitém laně z horního stanoviště (vyvážou centrální karabinu společného závěsu pomocí prusíku do pevného bodu, oba se odvážou z lana a připraví lano na slanění).

7.  před doslaňování délky lana včas najdou další slaňovací bod, centrální karabinu společného závěsu pomocí prusíku vyváží co nejblíže k pevnému bodu  a připraví lano na další slanění.

8.  podobně jako v bodě 6. postupují v dalších slaňovaných délkách, ve svislém a nečlenitém terénu je lépe mít zraněného v podvěsu před sebou, jinak spíše přehozeného na zádech.

Metodika s obrázkama, jak co vyvázat a uvázat, je k dispozici na:

http://www.horosvaz.cz/res/data/076/012743.pdf

Zkuste si to sami ještě jednou v klidu, třeba doma u hrušky.

Bezpečné lezení přeje všem zúčastněným Kolda.

(S těma ostatníma lezte dvojnásob opatrně, co kdybyste potřebovali právě jejich pomoc)