Pokud jste se prokousali složitostmi článku až sem, je Vám jasné, že to zas taková zábava nebude. Nicméně pro otrlé jedince, trpíce sklony k sebepoškozování jsem nucen popisovati tento lezecký počin až do hořkého konce, a to do dne návratu Naší sportovně laděné alpinistické buňky zpět do hořké reality bývalého východního bloku...
Po probdělé noci, jednoho vlahého rána rozhoduje se, že kroky naše vrávoravé spočinouti chtějí na březích slunné Itálie. Konkrétně v malebné vesničce jménem Sperlonga, kde dávají Svišťové dobrou noc a která leží přibližně 100 km od Říma.
Pro většinu
vše započalo šestnáctým dnem
únorového měsíce,
kdy byl naplánován odjezd železným ořem z
Hodonínského nádraží v dopoledních
hodinách. ( Pro zdravé jádro, však o den
dříve, kterak rozhodli se konzumovati
mok lahodný Švihákův, leč hořce zaplakali při
balení batožin v ranních
hodinách, o tom však tento příběh není
). Sešlo se tedy všech šest lezců a dvě lezby, po různých úskalích
cestovatelských na bratislavské hlavné stanici. Nálada panovala velmi uvolněná
až veselá. Pár vyprošťováků zachránilo část výpravy, která se bedlivě
připravovala již den dopředu. Odletové
přípravy byly v plném proudu a vše probíhalo hladce. Až na stísněné pocity dvou
členů posádky, kteří byli naprosto přesvědčeni, že co nemá peří, prostě létat
nemůže. Leč opak se stal pravdou a po asi dvou hodinovém letu hladce přistáváme
na letišti v Římě.
Letenky díky Waškovi ''kaprovi'' Petrovi 7a
Mlýnkovi byly
za velmi příznivou cenu. Kvality tohoto jedince však
ještě nejsou u konce. Do
předem dohodnuté půjčovny samochodů nás
převáží mikrobus, kde si pronajímáme
lukrativní, plně funkční přibližovadla. Toto si
dovolím zdůraznit. Pokud se s
půjčovnou nedohodnete přes internet dopředu může se cena až
trojnásobně
navýšit!!! Nicméně nás již
výše zmíněné samochody bezpečně
dopravují do malebné
Sperlongy bez sebemenších obtíží a
ocitáme se u ( na následujících deset
dní )
naší, až nechutně luxusní noclehárny,
která skýtá mnoho prostoru pro výtržnosti
všeho druhu, včetně skupinového sexu, na který z
nepochopitelných důvodů
nedošlo. Halt doporučuji se v tomto směru u
dámského osazenstva informovat
předem.
Tento
hektický den završíme večerní siestou a seznamováním se s místními
zvyklostmi a praktikami
uplatněnými při výrobě zdejšího piva...
Kapitola první :
Lezem se železem
Nedělní dopoledne jest důkazem, že naše volba byla správná. Počasí je dokonalé. Teplota ideální pro účely naší výpravy. Já a Janko, natěšeni na výkony své, vstáváme již v sedmou hodinu ranní a oddáváme se snídani a strečinku, což se postupem času ukazuje jako neuvážený čin, jelikož zbytek lezců se potřebovalo déle aklimatizovat. S typicky jižanským stylem se tedy dostáváme k přesunu až kolem desáté hodiny.
První sektor, jenž navštívíme je oblast nad tunelem, Parete
del Chiromante. Pro účely sportovně lezecké je to ráj na zemi. Kompaktní vápno
táhnoucí se až do nebe je rozděleno do několika sektorů. Cesty jsou luxusně
zajištěny. Nádherné, kolmé i mírně převislé lezení od 5c do 7a+ uchvátí každého jedince už pod nástupem. V
tento den jsou zapsány i hodnotné přelezy OS napříč naším spektrem 6a, 6a+,6b,
7a, 7a+. Nasyceni a uspokojeni vracíme se k ubikaci plní dojmů. Stále se nám nedaří zjistit, který italský
sládek odvádí svou práci nejprecizněji a jsme tedy nuceni v této úmorné
aktivitě pokračovat...
Pažoutův ráj
Pondělní
ráno se nikterak neliší od předchozího dne,
coby do
výkonnosti při aklimatizaci. Což pochopitelně
dodává celé výpravě příjemný
spád. Dnešní den jest zasvěcen silově
náročné, však dechberoucí oblasti Grotta
del Aeronauta. Jeskyně, familiérně přejmenovaná členy
expedice na ''ďůru'',
skýtá naprosto kolosální lezení
linek zařezaných snad až do vesmíru od
obtížnosti 5c do 9a. I zde v této náročné
oblasti si po první řetěz zaleze
středně zkušený lezec do roztrhání těla v
rozsahu 5c až 7a/a+. V případě
přeplnění těchto schůdnějších cest lze
zajít o pár metrů dál podél pláže do
Approdo dei Proci, kde se nachází lezení
spíše kolmého charakteru s větší
možností seberealizace, což taky část
zúčastněných provedla. Bylo velmi
naplňující sledovat Janka, jak pobíhá od
cesty k cestě jako pes,
kterému hodíte třicet míčků a on neví se kterým si bude hrát první, ale je
očividné, že nejlepší by bylo pochytat je všechny najednou. Nicméně notně
nabuzen posílá 7a OS a já s
přijímačem potravy dokořán konstatuji, že tento vlak už
nikdo nezastaví, což
nebyla tak úplně pravda. Svišť si lupe
nehorázné prásky za 7c+. Wašek
nádherné
silové 6b PP, které Jitka skoro poslala na OS a já
po dvoudenní tortuře umlátím
6c, Gabča 6b+ OS, 6c PP, 7a PP což je výkon jak sviňa. O zbytku
bohužel nemám
informace, případně rád doplním.
Kapitola třetí:
Výlet, kde hora měla výlev
Nadešel kýžený restday, kdy pohmožděné údy žádají rekonvalescenci. Po dlouhosáhlých debatách se vydáváme všichni na asi dvouhodinovou štaci na Apeninský, činný stratovulkán Monte Vesuvio tyčící se 1279 metrů nad Neapolským zálivem. Slova klasikova, vidět Neapol a zemřít, bych si dovolil upravit na, zaplatit deset Euro, vidět Neapol a zemřít na choleru. Taky se může stát, že neopatrný jedinec zakalí přímo v Neapoli, jelikož zde na cestách vládne absolutní chaos. Z mého úhlu pohledu naprosto není o co stát.
Druhý z odpočinkových dnů, trávíme odděleně. Část odjíždí
prozkoumat krásy vesničky Itri a přístavu Gaeta, což dle fotodokumentace
rozhodně stojí za to. S ostatními se vydáváme do obce Priverno v
provincii Latina, kde se nachází klášter
Fossanova, jehož základy sahají až do let 529 n.l. Gabča
studuje malby (
jakožto restaurátor tomu pravděpodobně i rozumí ) a my se
oddáváme spekulacím
jak zdolat burgundskou gotiku bez jištění. Konstatujeme,
že tento čin by se
nemusel slučovat se životem. Tři jedinci rozhazujíce rukama před
vchodem do katedrály,
a mluvíce cizí řečí vykouzlují
dohlížejícímu carabinierovi úsměv na
tváři.
Kdyby tak věděl, že Jara našel ideální
místo pro umístění skoby.
Kapitola poslední
Sečteno
V následujících dnech se plně oddáváme lezení a příjemnému klimatu. Sektory i místa se různí a neustále je zde výzev na několik let dopředu. Jednoho vlahého rána, za švitoření ptactva, italský hřebec Gianluca Branco obhajuje svůj titul v muší váze a osazenstvo nabuzeno tímto výkonem ( Polák to nechtěl pustit ) se vydává do odlišných sektorů za svými výzvami. Bednárikova jednotka potkává na pláži ''kmeta'' Pavla, který v sedmdesáti letech zdatně prohýbal nejen svou o dvacet let mladší ženu, ale i La Sportivy. A za výkony své, by se nemusel stydět ani ve dvaceti. Chlapík plný elánu a příběhů, které psal sám život, nám dělal společnost více dní, za což bych mu rád poděkoval i za ostatní. A pivo, které nám koupil určitě nebude zapomenuto.
Epilog
Pochopitelně nesměla chybět závěrečná fiesta vklíněná do samého nitra Sperlongy, kde nám místní majitel Pizzerie ochotně nechal připravit lahodné pokrmy za vcelku slušnou cenu, doplněné několika litry vína, jenž nám mírně komplikovala balení ( ani o tom ovšem tento příběh není ). Tudíž se plná sestava '' Jara, Zdenál, Wašek, Jitka, Svišť, Janko, Gabča a má maličkost '' může již se slzou v oku ohlédnout za tímto dokonalým počinem. Sperlonga tedy nabízí vše, co si můžete přát od boulderingu po vícedélkové lezení. Nezbývá než doporučit.
Paťák
* | ^ | |< | << | Fotogalerie - stránka 1 z 3 | >> | >| |