Preiner wand – Volovka na Raxech

Poprvé jsem na Raxalpe byl někdy v roce 1992, tehdy tělovýchovná jednota uspořádala vodácko, horolezecko, turistický zájezd oddílovým autobusem. Vodáci měli ideální podmínky, vody bylo ve Schwarze dost, na lezení pršelo, tak jsme se potloukali turisticky po Raxech. Vyšli jsme od Weichtalhausu, chtěli jsme dojít na Heukuppe, ale mlha a déšť nás zviklaly, vlastně se nám v tom počasí už  nechtělo dál. Na některé z chat, kde jsme se tehdy stavili, jsem koupil pohlednici PreinerWandu. Nějak se mě ten kopec líbil. Víc než deset let ležela ta pohlednice doma. Jezdili jsme vedle do Höllentalu, ale dostat se na opačnou stranu Raxů nebyl čas.
Až po drahném čase jsem se rozkýval a zajeli jsme aspoň na feratu Haidsteig, která je v pravé části stěny a patří mezi náročnější.
Ale pořád jsem si chtěl vylézt nějakou lezeckou cestu v levé, plotnovité části stěny. Dostal jsem se tam až před čtyřmi lety, kdy jsme vylezli Preinerwand platte kl. IVA0 -V. Od té doby jsem cestu zopakoval několikrát. Nádherná cesta z třicátých let. Pokud se mě cesta líbí, její opakování mě nevadí.
Takže jsem se tam znovu klidně vydal s Jolčou a Ivou i tento rok. Vždycky jsem ji lozil na prvním konci, teď jsem se rozhodl, že budu spíš fotit. Preinerwand bývá dost navštěvovaný. Ale to nám tentokrát nevadilo, neboť jsme tam byli ve všední den, teda všední v Rakousku, u nás byl svátek Mistra Jana z Husi. Stěna byla oproti víkendu prázdná. Chtěli jsme spát na na Preiner Gscheidu, ale  kvůli bouřkám jsme radši spali doma a vyjeli kolem páté z Hodonína.
 Nastupovali jsme kolem jedenácté. Trochu jsem měl strach ze změny počasí, ale uklidňovaly mě dvě lana a plno možností slanění z fixních nýtů.  I když jsem si říkal, že budu jen fotit, nakonec jsem lezl první dvě délky, další lezla Iva. Jolča, která měla antibiotika, lezla na druhém. Klíčové místo dala Iva čistě, já už ho čistě lezl dřív, tak jsem se tam teď mohl chytit. No lez kolem kruhu a nechyť se ho, že? Kolem druhé jsme byli na vrcholu.  Z altokumulů se pomalu stávaly congestusy a bylo jasné, že sprchne. Ještě jsme se stavili na Neuseehütte si dát nějaké pití a   po páté jsme byli u auta. Dvanáct hodin po tom, co jsme vyjeli z Hodonína. Bouřka nás chytla, až na dálnici. A fotky, no některé nic moc, nějak jsem ten foťák blbě nastavil.
Jo a víte, že Raxy jdou vidět z Javořiny?
Trocha informací o Raxalpe. Leží na jih od pro mě nejbližší dvoutisícovky Schneebergu. Od Schneebergu je odděluje udolí Höllentalu, kterým protéká řeka Schwarza. Nejvyšší kopec je 2007 metrů vysoká Heukuppe. Nejvíc se leze v již zmíněném Hölentalu. Preinerwand je poněkud odlehlý, ale asi o to pěknější. Zdejší plotny mě připomínají Volovku. Ovšem o víkendu zde bývá nabito, neboť sem pomocí lanovky z Reichenau zamíří i skalkaři. Dle mé zkušenosti je nejlepší spát na sedle Preiner Gscheid a brzo ráno odtud vypadnout. Pod stěnu to trvá cca 2 hodiny.
V pravé části stěny jsou nějaké feraty. Nejznámější je již výše zmíněný Hans von Haid steig.
Je to poměrně oblíbená ferata. Patří k těm těžším, ale bývá v ní o víkendu natřískáno.  
foto na http://pcupr.rajce.idnes.cz/preinerwand_6.7.2012_Iva_a_Jolca/
Napsal Pavel Čupr

*

^

|<

<<

Stránka 1 z 1, obrázky 1 až 10 z 10

>>

>|

Zpět na hlavní stranu