Hora Ötscher
Kdysi jsme jeli na Dachstein, po dálnici od Vídně na
Salcburk. Vysoké hory jsme čekali až za Lincem. Byla
dobrá viditelnost, takže na úrovni Kremsu jsem někde na
jih od dálnice zaregistroval nějaký vysoký kopec.
Bylo mě jasné, že dvoutisícový Schneeberg, ani
Hochswab to není. Jakmile jsme zastavili, tak jsem si
v mapě zjistil, že to může být jedině Ötscher,
který má výšku 1893 m.n.m. Není to
bůhvíco výška, ale díky relativnímu
převýšení se Ötscher od severu jevil jako
monumentální hora. Hory mám rád, takže jsem
si jej dlouho vedl jako potencionální cíl. Když
jsem byl na různých vrcholech od Wiener Hausberge až po Hochswab
ve Štýrsku, vždycky jsem jej nějak vizuálně
hledal.
Člověka pak napadne, co je to vlastně hora. Vysoký
kopec, kopec, který má dějiny? Ötscher
vysoký není, co je to jeho necelých 1900 m ? Ale
vyčnívá cca 1000 m nad okolí a to z něj
dělá horu. Má i nějakou historii. První
písemná zmínka o něm je z 9.století.
Název je možná slovanského původu. Roku 1574 na
něj vystoupil, a výstup popsal, dvorní botanik Carolus
Clusius. Jistě si kdekdo pamatuje hořké čokolády,
na jejichž obalu byl krásný modrý hořec
clusiův. Možná byl popsán právě zde. Nedaleko je
Mariazell, jedno z nejznámějších
poutních míst v Rakousku.
Prostě každý kraj, hora, skála, řeka má
svoji minulost a kdo ji nezná, či nehledá, o hodně se
ochuzuje. Dlouho jsem se na Ötscher nemohl dostat. Až letos jsem
si jej vybral jako přímý cíl. Na Dachstein jsme
neměli tolik dní volna a bližší horské
skupiny nás již tolik nelákaly. Prostě jsme se
s Liborem dohodli, že půjdeme na Ötscher.
Nejjednodušší přístup je ze severu,
z Lackenhofu, ovšem nástup z jihu přes kaňon
Ötschergraben, je daleko zajímavější. Taky
proto si jej vybíráme. Auto parkujeme u přehrady
Stausee, která je součástí systému
elektráren na řece Erlauf a jejich přítocích.
Parkoviště je nedaleko hájenky Hagen a je zde
zákaz táboření a kempování.
Z parkoviště sestupujeme do Ötschergrabenu u
horské restaurace Ötscherhias. Krajina je taková, že
bych zde čekal klidně Vinnetua s Oldou Shatterhandem. Kaňon
s řekou romantikou přímo klokotá. Za
vodopádem Mirarafal, odbočujeme směrem na hřeben Rauher Kamm.
Stoupání pod tento hřeben vede lesem a je celkem
fádní.
Kousek před hřebenem na nás dýchne
chlad z jeskyně Ötscherhöhle. Na hřebeni je to již
veselejší, je poměrně exponovaný a jsou zde
místa za I. až II UIAA. Horní část hřebene je
dokonce vynýtovaná. V létě je to
zbytečné, ale kdyby tady byl sníh, díky za
každý nýt. Hřeben se, podle škrábanců od
maček, chodí dost často i v zimě. Po cca 6,5
hodinách jsme na vrcholu Ötscheru. Vrcholová
kniha není na hlavním vrcholu, ale na předvrcholu, u
výlezu z hřebene Rauher Kamm. Na vrcholu, jak je zde
zvykem, je kříž a hejno žadonících krkavců.
Na
výhled je dost mlhavo, trochu jde vidět Schneeberg,
Raxalpe, Hochswab.
Sestupujeme směrem na chatu
Ötscherschützhaus, kde máme domluvený nocleh.
Při sestupu se vyjasňuje a jde vidět i Dachstein a Totes Gebirge.
Nocleh na chatě nás vyjde s Alpenvereinem 21 e se
snídaní. Sprcha v ceně. Ráno odcházíme za deště, který
během dopoledne utichá. Přes sedlo Riffel satel
sestupujeme na jih do horní části Ötschergrabenu,
kterým procházíme dolů, až
k Ötscherhiasu. Mimo nám již ze včerejška
známý vodopád Mirafal, míjíme i
vodopád Sleicherfall. Celá tato oblast, včetně
přilehlých soutěsek Hintere a Vördere Törmauer, je
v zimě ledolezeckým rájem. Ještě se trochu
procházíme v dolní části kaňonu,
poté se vracíme autu a s krátkou
zastávkou v Mariazellu se vracíme domů .
Pavel
Foto na http://pcupr.rajce.idnes.cz/Otscher_9.-10.8.2012/
z nejznámějších
poutních míst v Rakousku. 
