Víkendové lezení – údolí Wachau, Rakousko
Je pondělní podvečer
a říkám si, že by bylo třeba oživit stránky a
vrátit se v příjemných vzpomínkách k víkendovému výletu
do údolí Wachau u rakouského městečka Dürnstein.
Rozhodli jsem se
v pátek večer, po několika dobře míněných vzájemných telefonátech a poradě
s meteoweby jet právě sem. Odjezd původně po osmé Wašek posunul na půl
devátou, aby mohl s malou omluvou přijet po deváté. Nevadí, měl jsem
židličku a čekal jsem v poklidu před vratama. Naložili jsme Jaru a krátce se zastavili ve sklenářství pro
„zbytek“ Jarových věcí. Auto se zaplnilo. Naštěstí jsme jeli jen ve třech. 9.52
zastavujeme u Lidlu v Břeclavi. Pro nezbytný nákup mám pochopení. Wašek
dle svých zásad nakupuje osvědčené výrobky. Jara míří přes silnici do Billy.
Později zjišťuje, že nedělá dobře. Pomazánka z nivy je víc než nechutná.
Po skutečně krátké zastávce na pumpě překračujeme 10.32
hranice a vytrvalostním tempem jsme těsně před polednem na
místě. Naštěstí si Jara pamatuje bezplatné
parkoviště, takže nám nic nebrání se
přebalit a jít lozit. Není to daleko.
Údolí
Wachau je
malebné boční údolíčko
s přírodním parkem odbočující od
hlavního údolí
Dunaje v těsné blízkosti městečka Dürnstein.
Jsou v něm rozsety
desítky menších i větších
rulových skal, věží a stěn. Na stráních pod
zalesněnou skalní částí pěstují
místní vinnou révu a v těsném
sousedství
Dunaje pak zase neobyčejně mnoho meruněk. Samotné městečko
je historickým
skvostem a neváhal bych jej přirovnat k miniaturní Provance ve Francii,
kterou jsem nedávno navštívil, úzké uličky, kamenné domy, gotický kostel,
zámek, spousta barevných kytek, obchůdků a turistů.
V sobotním
odpoledni jsme lezecky navštívili skalní útvar Civetta. Kluci už zde jednou
lezli. Vylezli jsme nějaké šestkové (+/-) cesty a pak i nějakou 7 (dokonce ve
variantě 7Ao). Lezecké hodnocení výkonů ponechám na klukách (mě tahali většinou
na druhém). Mě se tu prostě líbilo. Spadlo i pár kapek, ale v podstatě to
nestálo za řeč.
V podvečer jsme
se přesunuli na protější břeh Dunaje, kde byl kemp a našli si pěkné zastrčené
rybářské místečko na břehu. Roztáhli stoleček, pojedli, popili a protože večer
zase spadlo pár kapek, postavili i stan. Což se ráno nepozdávalo nějakému
místnímu důchodci (podle mě se mu hlavně nezdálo fér nás nechat vyspávat do půl
deváté, když on už ráno nemohl spát), tak na nás chtěl poslat Polici. Ta měla
naštěstí práci s nějakým místním FESTEM, tak jsme místo opustili bez
dalších nepříjemností.
Prošli jsme si
městečko, ruiny hradu nad ním a po poledni jsme dorazili do skal
v podhradí. Nejprve nás Jara nechal se vyhrát na skále Spiegel, ukloněné,
ale poměrně hladké tektonické plotně se dvěma krásnými cestami (5 a 6 UIAA).
Poté jsme se přesunuli pod nedalekou 30 m věž Daumling, kde jsme zase vylezli
dvě nádherné 6 a 6- . Okolo čtvrté jsme se vrátili k autu a v sedm
jsem byl doma u večeře.
Protože celou dobu
vládla pohodová atmosféra, beru pro mě pozdnější nástupy do skal
s nadhledem a těším se na další podobnou víkendovku.
Kolda,
pondělí 16.7.2012
P.S. Trochu mě mrzí, že jsem si tentokrát nevzal sebou foťák, fotky jsou jen z mobilu .