Chřibský hnědák

Místo: Chřiby. Cíl: být předposlední.

Slovo dalo slovo a vyrazili jsme s Jarou na Mistrovství světa v chřibolezení. Štěstí nám zezačátku moc nepřálo. Ráno jsme zjistili, že máme pichlé jedno z kol. Nakonec jsme vyměnili dušu a po krátkém maturování nad galuskovým ventilkem jsme ju dokonce i nafoukli.

Na start jsme přijeli pozdě, jak velí tradice. Při pakování materiálu na cestu jsme zjistili, že Jara zapomněl sedák. „No nic, to se nějak udělá,“ a jeli jsme.

Břestek jsme si nechali nakonec a vyrazili jsme směrem na Bunč. U Velehradu jsme lehce doplatili na svoji naprčenost. V prvním sjezdu jsme nevybrali zatáčku a skončili jsme oba v kotrmelcích v poli.

Při stoupání na Bunč mi začalo být jasné, že slovo hardcore u popisu závodu na stránkách hradišťského oddílu tam není jen tak.

Budačina

Další cesta měla vést na Budačinu. Vyrazili jsme zvesela prudkou silnicí dole. Po čase jsme si uvědomili, že jedeme do pekla. Místo na Kostelany jsme vyrazili na Zdounky. Kus jsme se vrátili a traverzem přes les jsme se dostali do Kostelan. Budačinu jsme našli. Buchli jsme oba jednu čtyři plusku a mazali jsme dál. Žádný sedák nebyl k půjčení, tak jsme se vystřídali v jednom a jistili jsme přes štand o strom.

Kozel

Zpátky na Bunč – marast. Tady jsme dali fazulňačku a pivko. Vyrazili jsme dál. Šli jsme pěšky, Jelen nás předjížděl na kole v infarktovém stoupáku. Přes Vlčák kolem Brda, kus po silnici dupák do kopce a Kozel vykoukl mezi stromy. Tady už byl kýbl lidí. Jara si půjčil sedák a začalo to být veselejší. Lupli jsme Pietu a U Buku. Než jsme to zvládli, Borci vedle si přelezli oba plynule z Piety do Brenďáku. Když jsme motali lano, byli už v devět mínusce vlevo. Tady se rozevřela propast mezi naším výkonem a prvními místy.

Osvětimanky

Osvětimanky byly z kopce. Kola jsme nechali v lese a hurá na Tank. Krátké, lehké cesty jsme šupli rychle. Jara tu vylezl o jednu víc. Vyskočili jsme po Myším kroku a hurá na Buchlov.

Barbora

Na buchlovský kopec jsme šli pěšky. Sestup z kopce k Barboře s kolem byl luxusní, jak by řekl Chochyn. Poběhali jsme trochu šutřík pod plotnou. Tady jsem Jarovi zramoval prst. Měli jsme lano krátké jak šňurku od bot, takže nevyšlo při spouštění, v převisu to škublo a prst byl v háji. Zatejpovali jsme a přesunuli se k hlavnímu kameni. Lupli jsme Ajajaj plus čtverku vpravo. Nejvíc práce mi dal trojkový sestupový komín. Zaboha do něj nešlo nalézt. Na další cesty nebyly síly a honil nás čas.

Břestek

Do Břestku jsme dorazili v šest patnáct. Zbývalo tři čtvrtě hodiny. Vyšli jsme na plotnu nahoře. Slanili, kvůli krátkému lanu nadvakrát. Nahoru jsme naházeli smyčky, buchli jsme obě pětky a valili dole. Do cíle jsme dorazili v šest padesát sedm – těsně. Převléct, guláš, pivo, čekání na výsledky. Šel jsem se podívat na výsledky. Byli jsme poslední, před nama Jarica s kámošem o 1,2 bodu, tzn. ani ne jedna dvojková cesta. Byli jsme trochu nasraní a pokračovali jsme v kropení. „Ukaž, co jste vylezli?“ Jara na Jaricu. Vytahli papíry a zjistili jsme, že su kretén, přečetl jsem špatně výsledky. Nebyli jsem za Jaricou, ale před ním. Mrkli jsme znovu na pořadí a bylo to tam. Skončili jsme sedmí z jedenácti. Byli jsme napsaní jedenáctí, protože to bylo naše startovní číslo. Inu, čtverka z matiky. Zodpovědně jsme se vykropili od radosti a odpotácelli se do stanu. Ráno dršťkovka na Buchlově pro snížení atmosfér, aby bylo možné řídit a tradá dom.

Ponaučení – budoucnost je ve smíšených družstvech. Tady se dá být do třetího místa, víc jich totiž nebude.

r.2011  Marek