El CHORRO

Pro mě donedávna neznámé slovo v neznámém jazyce. Dnes už lezecká realita ve Španělskou, kterou jsem měl možnost navštívit spolu s partou kamarádů.

Začalo to vlastně lákáním na "zimní lezení" už na podzim. Nakonec se nás na bratislavském letišti sešlo dvanáct (Libor, Wašek, Robert, Jara, Petr, Pavel, Gejza, Aleš, Julie, Svišť, Tomáš a já Kolda).

Díky Waškově bezchybné organizaci proběhlo vše víc než hladce - přeprava, půjčení aut, ubytování i počasí.

El Chorro je malá vesnička asi 50 km severně od Malagy. Žije hlavně díky spoustě krásných skalních stěn a horolezcům, přečerpávací elektrárně, jejíž horní nádrž dominuje protilehlému kopci a nádhernému přírodnímu a stavitelskému výtvoru - soutěsce s vlastním názvem EL Chorro, kde je do skal se stěnami vysokými až 150 vykutána železniční trať s několika tunely a systém vodních kanálů, dnes už z větší části nefunkčních. To vše je "zpřístupněné po chodníčku" zvaném Caminito del Rey (Královská cesta), o níž věrohodně píší třeba na: http://cestovani.idnes.cz/video-caminito-del-rey-nejsilenejsi-stezka-sveta-zn-jen-pro-sebevrahy-1kw-/igsvet.asp?c=A110124_153821_igsvet_tom .

Ale přijeli jsme hlavně za lezením, kterého si lze užít  až až v terénech podle svého výběru. Většina cest, popisovaná v průvodcích je výborně odjištěná v délkách od pár kroků až po mnohadélkové výstupy.  Obtížnosti se pohybují většinou nad číslem IV, největší pole působnosti mají 6 - 7-koví lezci (bráno dle UIIA).

Ráno se vstávalo později, díky časovému hodinovému posuvu svítání a soumraku  i díky lenosti. Počasí bylo velmi různorodé, od horka na tričko i bez až po šusťáky a větrovku vč. spodních mikin, převládalo však spíše přívětivé klima, pršelo jen při našem odjezdu. Dojem z počasí umocňovaly dozrávající pomeranče a mandarinky, zralé padající citrony, olivy a kvetoucí mandloně, na což jsme my středoevropani nebyli až tak připraveni. Ubytovaní jsme byli v bungalovech Finky la Campana (cca 14E), k dispozici byl bazén, krb, wifina - prostě horolezecký luxus. Většina horolezců v oblasti,  jak jsme viděli volí jiný typ ubytování , kemp, skalní příbytek či obytný automobil. Je také dost těch, co přespí nadivoko u skal nebo na parkovišti.

Lezli jsme po dvojicích a co všechno jsme vylezli, si už teď nepamatuju a ani to nepovažuju za podstatné. Rád ovšem do tohoto článku doplním, budou-li mi zaslány, cesty, stěny i sektory. Raději budu vzpomínat na večerní opakované debaty o  hodnocení stylu přelezů, můj solovýšlap na nejvyšší vrchol oblasti - Monte Humo (asi 1200m), návštěvu starobylého městečka Anteguera . Kluci a Julie jistě vzpomínají i na výlet na Gibraltar a skoro všichni na procházku po zmíněném Caminito del Rey v soutěsce. I když bylo to hlavně o lezení.

Leden 2011                                                                                                                                       Kolda

Spousta fotek je nebo se objeví na rajčeti. Zde jen zlomek ze zdrojů, které mám k dispozici (Robert, Wašek, Kolda):

Kliknutím na fotku zobrazte větší pohled.