Velká Fatra - L Revůce,  Ploská,

(20-21.2.2010)

O víkendu jsme byli na Velké Fatře. Ubytování jsme si zajistili v Liptovských Revůcách, vo Vyšnej, v penzionu Horec. Vřele doporučuji, byl jsem velmi příjemně překvapen.

Do Revůc jsme dorazili v 11.00. Bylo zatažené, mrholilo, pár stupňů nad nulou. Rychle jsme se ubytovali a kolem dvanácté jsme vyrazili se rozhýbat na Ploskou, po žluté značce (teď už si to pamatuju). Lyže šli zapnout hned na louce na Revůcama.

Na Ploské jsme byli v cca 15.00. Viditelnost cca 10m, nepříjemný vítr se sněhem, cca 10m/s. V podstatě takové normální víkendové počasí na V.F. Cestou  nahoru se měnil sníh od promoklého, přes promoklý s krustou, a místy nafoukaným nějakým centimetrem nového, až po dotvrda vyfoukaný hřeben ze Sedla na Ploskou. Bylo jasné, že v těžkém sněhu s krustou  nebude sjezd žádný med. Ta krusta byla od sedla až kousek nad Revůce. Jeli jsme celkem opatrně, ale u salaší na Magurkách je taková rovinka , tak jsem to pustil ve vyšlapané stopě. Byla zafoukaná dvěma , třemi centimetry nového sněhu. Tahal jsem špičky dohora, a hlídal, abych se nezapichl vedle stopy. Tam se lyže bořili tak 25 cm. Za mnou jela Jolča . Pak Iva a Kolda.

V polovině rovinky jsem se zastavil, že si udělám foto. Jolča byla za mnou, asi 100m za ní ležela Iva ve sněhu a u ní byl Kolda. No,  bylo jasné, že je nějaký průšvih. Než jsme přišli ke Koldovi, už Ivě vyzul lyže a začal dělat saně z lyží. Měl je hotové, s pomocí Jolči, během chvilky. Já jsem mezitím zavolal na Horskou. Bylo 15.50. Byla to zlomená noha v holeni.

Co se stalo dle mě- vázání bylo Silvreta 404. Nastavené bylo na cca 60 kg. (doma jsem ho do boku vyrazil rukou). Každé vázání funguje na náraz. Problém nastává, když rázová síla je „pomalá“. Už jsem se s tím několikrát setkal. Prostě když síla nepůsobí rázem, ale spíš tahem.

Kamarádi z Ružomberka, mě podobný úraz popsali v únoru minulého roku. Naší Jolči se stal kdysi také podobný úraz.

Iva vjela do těžkého sněhu s krustou a udělala s lyžemi nějaký kotrmelec. Hluboký sníh zpomalil a vytlumil náraz. Vázání prostě nevyplo.

V neštěstí , jsme měli trochu štěsti. Cca 150m od nás byla salaš. Asi bychom byli schopni dostat Ivu na saních z lyží dole, ale bylo by to pro ni strašné utrpení. Viditelnost byla cca 400m, ale byl silný vítr. Na vrtulník nebylo pomyšlení. Po dohodě s HS a za pomoci dvou maďarských turistek jsme Ivu dotáhli do salaše na saních z lyží. Zabalili jsme ji do izofolie a žďáráku.

Proběhlo několik hovorů s Horskou, kdy jsme upřesnili, kde jsme. Já moc značky nesleduji, těmito místy chodím často. Takže jsem původně oznámil HS , že jsme na modré z Vyšné Revůce na sedlo Ploské. Naštěstí jsme si omyl rychle uvědomili a upřesnili, že jsme na žluté. . Pak už zbylo jen čekat.

Skůtr z chlapama  z HS přijeli něco málo po půl šesté. Další šli nahoru na pásech . Byli z HS z Donoval. Znám pouze jméno jednoho z nich – Robo Gadzarica.

Ivě dali injekci a zafixovali nohu do vakuové dlahy. Složili saně . No a opatrně se jelo dole. Ze začátku jsme si mysleli, že budeme muset nosítka dost jistit, takže jsme lyže nesli, ale šlo to lepší než jsme si mysleli. Takže jsme nasadili lyže  sjeli to za skůtrem. Kolem osmé jsme byli v Revůcách, kde už byla sanitka a odvezla Ivu do Ružomberka, kde ji ještě v noci nohu operovali.

Na chatě Horec, na nás bez problémů počkali s večeří a ještě nám pomohli se sháněním kontaktů do špitálu apod. Prostě perfektní přístup. Jaký rozdíl třeba proti Zbojandě.

Druhý den bylo celkem pěkně , přimrzlo, polojasno , místy něco nového sněhu. Jediné co jsme museli, bylo vynést na salaš molitanové matrace, kterýma jsme předešlý den vystlali Ivě svozové saně. Po dvanácté jsme byli dole, byli fakt dobré podmínky, lyžování „pasia“.

A jeli za Ivou do špitálu.

To co vidíte, jsou rtg snímky Iviny nožky. Nemýlíte se.

Na snímcích je ještě ve skeletech.

Ty jí sundali až na sále v narkóze, jinak to nebylo možné.

Výsledek : dvojitá fraktura holenní a lýtkové kosti, operační zákrok a vidina dlouhého hojení.

Držme jí všichni palečky , aby to bylo co nejdřív a mohla s námi zase lozit a lyžovat

(K.)

Pavel :

"Pro mě z toho plyne toto poučení:

-Upozornit všechny , že když je těžký sníh tak vázání nemusí stopro fungovat.

-Je dilema, zda vázání v takovém sněhu trochu vic nepovolit. Ono by pak mohlo vypínat, při každém trochu větším rázu. Ale u těch , kteří lyžují třeba i dobře, ale málo v terénu , asi ano.

- V takovém sněhu se trochu víc musí stát na patách,aby se špičky lyží nezabořili.

- Když člověk(teď já) volá kde je, měl by si to pořádně ověřit. Šel jsem tudy snad potřicáté a měl jsem prostě takovou provozní slepotu. Naštěstí se na to přišlo včas. GPS by to řešilo.

- Mít kvalitní mobily. Ten můj křáp, skoro klekl.

- Když děláte saně z lyží, tak pod zraněného podkládáte batohy. Vytáhněte z nich všechno co budete potřebovat. Izofolie, lékarny, zahřívací pytlíky. Vytahovat to potom zpod toho zraněného je pro něj utrpení.

- každý by měl nosit na pásy 5m prusík ,průměr 6mm, a nějaké kratší, na výrobu saní z lyží. Dál izofolii a zahřívací pytlíky. My to všechno měli, ale šáhněte si někteří do svědomí.

- Co bychom dělali, kdyby tam nebyla ta salaš? To by bylo kruté. Museli bychom někam do závětří a vykopat záhrab. Dost fučelo.  Přiznám , že s sebou nosím leccos, ale žďárák málokdy. No teď jsme ho naštěstí měli.

- Přinejhorším odvézt Ivu na saních z  lyží dole , ale to by bylo pro ni velké utrpení.

- Počkat v těch salaších bylo nyní jednoznačně nejlepší řešení.

No a závěrem bych si dovolil poděkovat chlapcům z Horskej, což jsem dal i na  James a Lezce."

(K.) K poděkování se samozřejmě všichni připojujeme.

A ještě jednu drobnost. Neštěstí bohužel tentokrát chodilo po horách, ale Iva díky pojištění nemusí řešit placení faktury od zachránců z HZS.

Ten výjezd přišel na víc než 15.000 Kč.