Chabenec 24.4.2010

Sýčkové nám sdělovali , že i na „vzdálených kopcích zmizel hermelín“ čímž mysleli sníh. Ale je jasné , že v druhé půlce dubna něco ze severu v Tatrách musí být. A tak, i když dobou a prací nějak uondaný, jal jsem se organizovat letošní poslední skialpy. Pomalu se stává tradicí, že to je sever nízkotatranského Chabence. Vyrazili jsme z Hodonína – Jolča, Jirka Klapal, Roman a já. V Hradišti  jsme  přesedli do dodávky Karla Nožičky, v Martině jsme přibrali dalšího Hradišťáka Petra Frantu. Před tím ještě v Žilině přistoupil Jožo.

Před desátou jsme byli v Dechtárce a za ideálního počasí , lyže na hrbu, jsme vyrazili nahoru.

Po cestě jsme ještě narazili na Dušana Žitňanského s partijů, takže nás nakonec na ten Chabebec  šlo jak partyzánů. Jako obyčejně jsme šli kolem salaše, kde začínal i sníh. Ale letos mě nějak všichni utíkali, nějak jsem je nemohl dohnat.  Navíc se občas se někdo, a nakonec i já, zamotal v kosovce.  Kolem jedenácté jsme byli v kotli pod Chabencem. Sněhové podmínky byli ideální, lavinovka I- II. Na hřeben jsme vyšli přes Východní sedlo. Pro mě to byla křeč, ta mě tam fakt chytala do lýtka. Bylo to tak blbé, že jsem musel zastavit a myslel jsem , že na vrch ani nevyjdu. Pak se to spravilo a na vršku vysokém  pět metrů pod  2000m, jsem všechny dohnal. Prostě na kopec ,na který nevyjdeš, tak na něm jsi prostě nebyl. Chleba ze špekem mě postavil na nohy. Hermelín jsem neměl(zmizel?), ale sněhu bylo dost. Zrána se mluvilo o sjezdu centrálním žlabem. Mě se, jak jsem byl nějak utahaný,  do žlabu nechtělo, ale nakonec se stejně všichni rozhodli, že sjedeme zpět po výstupové trase. Po siestě na vrcholu s dobrým výhledem, výhled je důležitý , jsme to tak i zrealizovali. Byl to pěkný sjezd. S nějakým krátkým přenášením v lese šlo dojet zpět až k salaši. Pěkné. Sice  žádný sportovní výkon ale o ty nám dobrodruhům nejde. Stačí pěkný zážitek v  dobrém kolektivu. A hlavně , že se něco děje.

Pavel