Stuhleck

Před Vánocema jsme se v sestavě Pavel a 2x Kozlíci vydali na průkumnou výpravu na rakouský Stuhleck (1783 m) . Vrchol leží nedaleko od známého Semmeringu. U jedné strany kopce je pěkný lyžařský areál, 2 z lanovek končí kousíček pod chatou na vrcholu. Nahoru jsme šli dle popisku lehkou trasou údolím Kaltbachergraben, dolů jsme v mlze a prudkém větru vyrazili po jedné (ne úplně správné) ze sjezdovek. Pohodová túra , zvláště pro Jirku K. který byla na skialpech prvně. Kolda

Předsilvestrovský Stoh (Malá Fatra)

Po různých potulkách po Karpatech, v Chřibech a lehkém rozlyžování po gulášovce na Stühlecku, jsme se konečně před Silvestrem vydali na „ozajstné“ skialpy na Malou Fatru, na Stoh. Předpověď byla ideální a vyšla. Lavinovka byla dvojka, což je vyhovující. Sestava Jolča, Kolda a já. Počasí bylo stohově nenormální. Bezvětří, dokonalá viditelnost. Dokonce byl vidět Praděd, o Tatrách a Fatrách nemluvě. Většinou na Stohu vidím jen rozcestník. Fotil jsem si svahy Stěn a Hromového s utrženýma základovkama. Tolik lidí jsem na Stohu ještě neviděl. Nahoru jsme šli jako normálně, tedy vlastně normálkou, ze Štefanové přes Medziholie. Po siestě na vrcholu jsme sjeli po hřebeni vlevo od „Ritně“, v podstatě normální sjezdovou trasou do Stohového sedla. Po výstupu na Poludňový Grůň, jsme sjeli kolem chaty na Paseky a dolů, do Vrátné. Taková normální, ale pěkná tůra. Pavel

Stuhleck II.

Další výprava do Rakouska po delším váhání jestli na S nebo na J. Tentokrát nás bylo 7, kdo zůstal doma, může litovat. Zvolili jsme 2 trasy z JV strany, já s Jarou a synem Jirkou  ze sedla Pfafensattel (1372 m) na vrchol (asi 1 h) jsme to otočili 2x a zbytek (Roman, Pavel, Jirka a Julie) začínal výstup u Gasthof Ebner (872m), asi 1 km od vsi Rettenegg. Po 3 hodinovém výstupu byl čajíček a polívka v chatě na vrcholu. Nakonec jsme se sešli všichni a společně sjeli podél jejich výstupové trasy až dolů. Velice pěkný, byť nepříliš náročný sjezd. Nejlepší na celé akci bylo fantastické počasí, sluníčko, téměř bezvětří a pěkné výhledy.

Malá Fatra (Pepa, Pavel, Jolča, Iva, Rum, Kolda)

Bylo ráno jako každé jiné, nechtělo se mi vstávat a řídit. V 6.30 beru do auta Pavla a Jolču. Ještě po cestě jsme debatovali jaké bude asi počasí. Čekáme na benzínce u Trenčína na Koldu, protože jel ještě pro Ivu do Veselí a kamaráda Ruma do Hradiště nebo tam někam. Parkoviště u lesa ve Staré dolině je skoro prázdné, tak jsme hodili lyže na záda a vyrazili. Lesní cesta dolinou hned na začátku ukázala úskalí nočního sněžení, protože sníh zakryl led na cestě, takže dojít ke sněhu nebylo jen tak. Ještě v lese hned jak to jde skočíme na lyže a už šlapeme vzhůru do Sedla za Kraviarskym (1230 m). Pod sedlem ještě dodržujeme pitný režim a pak už po hřebeni stoupáme přes Chrapáky do Sedla Bublen (1510 m). Tady litujeme, že jsme nevyjeli o hodinu dřív, protože se nám líbí hřeben na Malý Kriváň (1670 m). Nic se nedá dělat, třeba příště. Síla větru se zvyšuje a my pokračujeme přes Pekelníka ( 1609 m) po hřebeni na Veľký Kriváň ( 1708 m). Tady debatujeme kudy dolů, Pavlovi se moc nechce pod lanovkou a tak se vracíme stejnou cestou zpět. Nelením a vyšlápnu na Pekelníka, ovšem lahůdka nás čeká až při sjezdu ze Sedla Bublen, kde je na tvrdém podkladu vrstva nového sněhu – co víc si přát, prostě paráda. Pak ještě odvážný kousek Jolči mezi stromy, lyže na záda a celkem hnusná cesta lesem k autu. Vydařená neděle.                      Pepa

 Po minulém víkendu  na Kralickém Sněžníku, padla tentokrát volba na M. Fatru. V neděli jsme po „jakémsi váhání“ vyrazili na Velký Fatr. Kriváň. Kolda, Pepa, Iva, Jolča , hradišťský špeh a  Rum a já. Šli jsme jako tradičně, z Vrátne, přes Kraviarske. Sníh začínal na lůkách pod sedlem, v cca 1000m.n.m. Tak jak nám to bylo hlášeno už před tím z místních zdrojů. Ale přes noc připadlo trochu sněhu a tak výstup až po Bublen a i sjezd v této části byl v prašanu. Rum šel neustále vpředu, byla to dobrá motivace . My šli za Rumem. Nad Bublenem dost fučelo, tak kolem 8-10 m/s a hřeben byl vyfoukaný, ale ledovatý nebyl.  Na vrcholu mraky nebyly, ale výhled tak cca 30km, na sever trocu lepší. Rozhodli jsme se  pro sjezd stejnou trasou. Rumovi se moc nechtělo, ale sjíždějte bez rumu. Tak nám nezbylo než ho přesvědčit. Tak ideální podmínky pro sjezd jsem tady už dlouho nezažil. Hřeben  ideálně přefoukaný, pod Bublenem tvrdý podklad a na něm prašan, lavinová cca 2. Ovšem to je poněkud ošidné hodnocení ,neboť na jižní straně Pekelníka byla dost velká desková lavina a jeden nátrh. Zřejmě přefoukaný sníh a dutinová jinovatka. Ovšem v těchto místech to bývá vypadané téměř vždy.  Zbytek fotek bude asi u Mikči na Rajčeti .        Pavel

Malá Fatra - Chleb

Tentokrát z jižní strany přes Chatu pod Chlebom. Jirka Kl, Čak, Iva, Jolča, Kolda.

Kdo má nějaké fotky ?

Krkonoše - Sněžka

Jako je „povinnost“ každého tatranského horolezce vylézt takové ty „povinné“ cesty, nebo každého českého lezce ,aspoň jednou zajet někam na písek, tak téměř „povinnost“, každého českého skialpinisty či skitouristy  je sjet na lyžích nejvyšší vrchol ČR – Sněžku. Využíváme s Jolčou k tomu jediného dne ,s ne špatnou( dobrá nebyla), předpovědí během naší rodinné dovolené ve Vysokém n.J. v Krkonoších. Z Vysokého do Pece je to asi hodina jízdy. Zbytek rodiny vysazujeme v Peci pod sjezdovkou na Hnědém vrchu, zajíždíme zaparkovat a vyrážíme přes Růžohorky nahoru. Trochu výhledy jsou až u boudy na Růžohorkách, Sněžku nevidíme ,ale Studniční horu chvilku ano. Po chvíli přicházíme k mezistanici lanovky na Sněžku. Cesta začíná být plná pěšáků a běžkařů, kteří využili lanovky k nástupu na Sněžku. S vrcholu se místy valí skupiny ceprů, kteří vyjeli po drátě až nahoru. Kolem lanovky, po tyčích vycházíme nahoru. Na vrcholu Sněžky je plno, až moc, a taky krčem, hlady tam nezahynete. Uvelebujeme se v takovém polském UFO, je tu dráž, ale volno. Vzhledem k lavinové trojce, neplánujeme nic složitějšího, než sjezd stejnou trasou. Obří důl si necháme na jindy.  Před odjezdem nás místní telemarker, chce zlákat do vedlejší doliny, ale my se nedáme. Sjíždíme stejnou trasou až k přestupní stanici lanovky a za ní odbočujeme do lesa, kde je plno prašanu, v kombinací s průsekem pod lanovkou sjíždíme do Pece. Průsek je dost úzký a strmý, místy asi přes 45 stupňů, už dlouho jsem nic strmějšího nejel. A rozježděný od snowboardistů. Snažili jsme se ho místy objet  lesem, ale tam to nebylo o nic lepší a navíc tam byly strmé koryta potoků, s problematickými přejezdy.  Nakonec jsme to dojeli tím průsekem. Bylo to lepší než jet „kamsi“ lesem, který měl sklon 45 stupňů  v 50cm prašanu.

No , povinnost byla splněna. Pavel

(P.S. Podrobnosti onoho hodnotného sjezdu byly sděleny už jen ústně. K.)

Raxalpen - Predigtstuhl 1902m, Heukuppe 2007m  (14.3.2009 )

Již dlouho jsem se chtěl na tento kopec dostat na lyžích a samozřejmě z něj i sjet. Několikrát jsme to přeložili, odložili, přesunuli apod. tak to pomalu vypadalo i teď. Lavinová trojka, tendence ke zhoršování. Osobně bych radši jel na Fatru. Tam teda nebyly podmínky o moc lepší, ale člověk to tam víc zná, a jaksi lépe odhaduje své možnosti. Kolda se ovšem nedal přemluvit ,a že ne a ne a ne. Taky něco přehazovat na poslední chvíli, když jede osum lidí , nadělá jen zmatky. Takže nakonec to dopadlo tak , že asi v 10.00 vyrážíme za slunečného počasí z Preiner Gschaidu. Je plno nového sněhu, a poměrně teplo. To jen zvyšuje mé obavy, z případných lavin. Nemáme odvahu jít nahoru kolem chaty SV žlabem(NO – kar) , ale na úrovni Waxenriegelhausu odbočujeme po vyšlapané stopě směrem na hřeben Predigtstuhl Flanke. Hlavní organizátor nás ovšem opouští již v dolině a jistí to ze spodu. Neb bez pásů se chodí blbě. Na Predigtstuhl to trvá slabé dvě hodiny.  Vrchol Heukuppe je odtud ještě něco kolem hodiny, přes chatu Karl-Ludvig Haus . Celou dobu sledujeme SV žlab pod chatou. I když to vypadá dost lavinózně, místní to běžně jezdí.  Asi se tu uplatnilo pravidlo, že kde je často lyžované tam to nepadá( ale nemusí to být vždy pravda). Takže začíná být jasné, kudy pojedeme dolů. Roman  nás na  Predigtstuhlu vede po hřebení ke sjezdu, prý je to dobré. No dobré možná jo, ale v kamení lyžovat lze pouze v televizi, takže lyže sundáváme ve vyfoukané suti a kus je musíme snášet. Samozřejmě vedle byl žlab kterým to šlo sjet a my ho přehlédli. Po krátkém odpočinku u chaty KLH pokračujeme na Heukuppe. Jako obyčejně mě všichni utíkají, i když vycházím „pomalu napřed“. Po druhé hodině odpolední jsme nahoře.  Výhledy jsou, takže výstup se počítá. Hochswab, Schneeberg, Stühleck atd. Sjezd k chatě je poměrně jednoduchý. Zajímavé je to až v kotli pod chatou. Nahoře zmrzlé, a potom dlouhý kotel, říkají tomu „kotel snů“. Někomu se ani nesnilo a hluboký, těžký a rozježděný sníh, dělá těm co v tom jedou poprvé dost problémů.Každá radost má ovšem někde konec, takže nakonec jsme dole, kde se setkáváme  s „údolním jedincem“. Zbytek již byl jen sjezd v těžkém prašanu na sedlo Preiner Gschaid. Snad za zmínku, stojí jen hodnocení nějakých rakušáků „šééne“, když vidí Pepovu držku.  A byli tam Mikča, Iva, Roman, Pepa, Mira , Čak, Kolda a já.                                                    Pavel