V srpnu jsme byli s Robertem a Waškem na Hochswabu.Wašek měl díky úplně novému camelbagu nějaké střevní problémy a slíbil , že napíše o této hodnotné akci článek. Jelikož neustále odbíhal kamsi do křoví, prý v tom článku budou všechny slova začínat na „H“. Něco jako „Hle, hupsáme hore Hochswabem“, „hrnu hodit hov….“, atd.  Ale pak si vzal endiaron, po čase začal nosit normální petku a zapomněl, co chtěl napsat, takže to zase zbylo na mě.

 Takže – vyjeli jsme v sobotu večer. Dva dny prostě volno dát dohromady občas nejde. Cíl byl Nordostkamin kl. IV+ na Karlmauer nad chatou Schiestelhütte na Hochswabu.    /pozn. redakce - jedná se o chatu Voisthallerhütte, nikoliv Schiestlhaus, který je nahoře na hřebeni, chybně uvedeno i na obrázku vlevo/

Spali jsme na osvědčeném parkovišti, za úsvitu vstali a rozhýbali se obvyklým trojhodinovým nástupem přes chatu Voisthallerhütte. Nástup nebyl problém najít, jelikož jsem ho hledal už třikrát a vylučovací metodou už zbyl jen jeden komín. Wašek mimo to, že měl žaludeční problémy z toho „velbloudího hrbu“, ještě zapomněl lezečky. Nebo měl jakési co neobul, či co (kdo si má ty problémy kolem něho pamatovat).

První délka je zhruba za tři, trochu rozbitá, jak to na vápencích bývá. Nabízím se, že to půjdu, mě ty rozchrastané věci až tak nevadí. Nakonec to nebylo tak strašné. A jsou tu i nýty. Nabízím se, že půjdu i další délku, takový komín (cca IV+), abych si zalezl. Když končí lano, jsem v jakési plotně a marně hledám štand. Dochází mě, že jsme měl zůstat o deset metrů níž v jeskyňce, kde byly hodiny. Nakonec přidám k starému nýtku čoka, visím v plotně, ale štanduju. Robert dolízá do jeskyňky, vynadá mě, že jsem tam přehlídl štand a sám se tam zabydluje. Já dolízám délku do konce. Dobírám k sobě Roberta a Waška. 
Dál jde Robert, nějak se mu nelíbí směr, který mu navrhuji já ( a který se ukázal jako správný). Rovná to směrem nahoru, čímž zvyšuje klasifikaci na nějakých rozbitějších V.
S  trochu problematickým jištěním délku dolézá. Vydávám se za ním. Asi dva metry nad štandem se se mnou ulamuje chyt, padám kolem Waška, přes štand a pod převis. Robert mě sice chytá, ale já jaksi visím v převislé stěně.Kdybych to měl udělat normálně, tak to nezvládnu, ale když musíš, tak musíš . Chytám se na hraně a naráz jsem, i s žokem na zádech, zpátky na štandu. Trochu rozklepaný pak dolézám k Robertovi. Dobíráme Waška a za chvili jsme nahoře.
Po sestupu ještě s Robertem vylízáme jednodélkovou  náhorní hranu na Westlicher Edelspitze. Stavíme se na Voisthallerhütte na pivo a mažeme dolů a domů.