Dvakrát Hohe Wand a Heukuppe – červen 2009
 
Květen je za námi. Počasí a podmínky byly dobré a já je proflákal na cvičných skalkách. Jako skoro obyčejně se v červnu zhorší počasí , skalky už neberou a je načase vyrazit na něco delšího nebo na nějaký  výlet do hor. Jenže to  počasí je dost proměnlivé, nad 2000m nasněžilo. Postupně zavrhujeme Dachstein,Tatry, Hochswab, Preiner Wand a další. Takže nakonec vychytáváme aspoň jeden den hezkého počasí a vyrážíme na Hohe Wand. Cílem je vylézt Schillerův komín za nějakých –V. V kursu jsou jen skalky.(jo, Hohe Wand jsou vlastně taky jen skalky,ale aspoň větší) Zájem má jen Krejzy a přidává se k nám můj kamarád Libor z Bystřice. Mám jen  trochu obavy , že to bude mokré.
Auto parkujeme u Toniho Seisera a asi po půlhodinovém pátrání nacházíme hledanou cestu. Po nástupové stěnce valí voda, ale výš se to zdá suché. Nožky kloužou po mokré liště, takže si podávám ruku s nejlepším přítelem ve zdi. Konečně, nač jsou tu ty nýty?  Mám nějak v paměti , že by tu měly být skoby, a nýty mě poněkud překvapují. V klíčovém místě - komíně - je jich něurekom, i tam, kde jde bez problémů cokoliv založit, což, dle mého názoru, poněkud snižuje hodnotu cesty. Z nostalgie si aspoň zakládám uzlik. Ale lezení je to pěkné. Po třech délkách jsme na vrcholu pilíře a nad námi je další bariéra, ke které musíme projít nějakým lesíkem po policích. Krejzy se chytá příležitosti a vede nás někam ke kamzíkům, ale nakonec nacházíme správnou cestu. Traverzujeme po jakési  feratě až k věži Baumgartnerturm , na kterou vylezeme dvě jednodélkové cesty. Je pod mrakem ale jasno, jde vidět Neziderské jezero a taky  nový sníh na Schneebergu.
Času už není, takže sbíháme nějakým  klettersteigem dolů, přičemž shazuji poměrně velký kámen do doliny a tím v této disciplíně téměř dotahuji  Krejzyho. 
 

O čtrnáct dní později- v pátek ještě prší, ovšem předpověď na víkend pro Niederöstereich je dobrá. Ale bude asi mokro. Volba teda opět padá na Hohe Wand. Jede Jolča, Libor a já. Liborovi slibuji můj oblíbený Dratschgrat, ale Jolči se to nelíbí, že to už lezla. Takže nakonec jdeme vedlejší Duetsteig za IV+. Jdu ho potřetí, to za dvacet let co tam jezdíme není moc. Nebo je?
První délku já, další dvě Jolča atd. Pěkná cesta. Komínokoutek ve třetí délce je takový výživný, zvlášť s žokem na zádech. Ale orientace je jednoduchá, po nýtech jak po značkách. To v Tatrach, to  bych musel o hódně víc přemýšlet. Tato cesta, Duetsteig, končí v horní polovině Dratschgratu, takže nakonec stejně dolízáme Dratschgratem.

Spíme na parkovišti a ráno odjíždíme na špacír, na Raxy, pod Heukuppe. Na tento nejvyšší vrchol Raxů vystupujeme  přes Zahmer Gamseck. Je to vlastně takový průzkum na skialpy. Abych pravdu napsal, kudy se jezdí z Gamsecku, dolů na Hoher Gumpf jsem neobjevil. Bylo to vše dost strmé, skalní hřebínky , police atd. I když, takový Jožo….
 Na Heukuppe jsme asi v 13.00. Výhledy jsou dobré , jako ostatně i předcházející den, a konečně i před čtrnácti dny. Stejnou cestou , kterou jsme přišli i sestupujeme a odjíždíme domů.

Pavel Č.