RETROLIDI V CHŘIBECH

Zavírání skal v retro stylu, tím je myšleno přijet na Osvětimanky ve sto let starých pumpkách a kvádrech, něco polézt na konopném laně, a odjet na chatu do Vřesovic. A tam strávit večer a noc.

V sobotu 8. listopadu přijíždíme s Dorkou, Čakem a Červem na parkoviště v Osvětimanech půl hodiny po dohodnutém čase, takže ostatní už jsou převlečení, posvačení a trochu od bahna. Při pohledu na ně se neubráníme smíchu, a oni zas mají pochopitelně vánoce z nás.

Kromě Červa, který jde za Bohuša (Májka rules), a Dorky, která představuje něco mezi lezcem, Napoleonem a ještě něčím dalším, jsou všichni většinou kostkovaní nebo s jelenama (sobama?, losama?...)

Fotíme se, nakrmíme psa rohlíkem a játrovkou, a vyrážíme do lesa. Prší, takže je tu skoro liduprázdno. Potkáváme tři lidi se psem a celkem se nám daří je vyděsit. Volají psa a odchází.

Zkoušíme lézt na skalkách jako za stara. Pepa a Pavel zahajují a my se přidáváme. Jde to ztuha (teda mluvím za sebe, ostatním se docela daří), ale hlavně, že nás to baví. Někdy si to zopakujem.

Jak dorazíme na chatu, rozděláme oheň v krbu, aby bylo teplo. Píšeme test s Pavlovýma záludnýma otázkama a soutěžíme v zatloukání hřebíků (do špalku) ala skob (do skály) sekyrkou ala kladivem. A někdo taky v páce.

Pak si prohlížíme fotky z Austrálie a Nového Zélandu a Peťa nám k tomu podává info. Pepa zpívá a hraje na kytaru. My se ho snažíme doprovázet, ale většinou neznáme slova, tak aspoň podupkáváme a hmmkáme.

Hrajeme hru, kdy vytleskáváme jména a postupně zrychlujeme, kdo pokazí, pije ruma. Dopadá to neslavně, dostáváme se do fáze „Kuba, Kuba“ – grc, grc... Ježek to uklidí a jedeme dál. Až nás to uplně zničí, jdeme spát, a ti nesmrtelní ještě debatují dlouho do noci o skalkaření, bouldrování a lezení v horách. Prostě klasika.

Tož tak jsme se měli v Chřibech, snad příště potkáme cestou víc civilistů.

by I

by Ivénka