Z Polského hrebena na

Gerlachovský štít (2654m)

    Je mnoho cest i mnoho zajímavých vrcholů, které mají ve Vysokých Tatrách svoje kouzlo. Jedním z takových vrcholů, který je ještě nezatížen masovým turismem, žádnou lanovkou 29, vyhlídkou s restaurací, je nejvyšší vrchol Vysokých Tater. V Tatrách má také proti jiným vrcholům tu zvláštnost, že si ho tatranští horští vůdci se žárlivostí stře 3ží a bez jejich doprovodu nikoho na něj nepouštějí. Také my s Kájou jsme byli pečlivě upozorňováni, že bez držení průkazu horského vůdce na Gerlach ang1029 nesmíme! Ale jako členům ČHS i Alpenverein nám bylo “dovoleno” vylézt jakoukoliv jinou cestou, pouze ne cestou kde právě horští vůdci vodí své klienty zu tučnou  033odměnu. A protože jsme si chtěli lezení užít a také poznat další vrcholy, rozhodli jsme se pro Polský hřeben, cestou tzv. Martinkou. Je to část hř 33ebene nacházející se na hlavním hřebeni Vysokých Tater, a jak jsem byl několika polskými horolezci na hřebeni informován, jedná se o jeden z nejkrásnějších úseku hlavního  hřebene. Nyní ale k naší společné akci.

      Všechno začalo v pátek 11.7. 2008, prázdniny a Kája se nudí. Dávám mu vybrat, “Chceš na Wilsonovu skálu nad Dalešickou přehradou, kde bude i lezecký festival ne bo si zkusit vylézt něco v Tatrách, kde bude horko a těžká práce a bivak a zima a vítr a možná déšť a hlad a těžký baťoh…” g1029 Byl jsem překvapený, když rozhodnutí padlo na Tatry. Tedy žádné plážové lezení nad vodní hladinou a skákání do vody. Ve 12h už sedíme ve vlaku a odjíždíme  směr Veselí n.Mor., Puchov, Žilina, Poprad… Ve 22h jsme v Tatranské Poliance, je příjemně chladno, tma a měsíc nás ještě dovede k lesu, kde děláme  první bivak. Stále přemýšlíme, kam až mohou medvědi sejít, nebo nemohou?

      Vedle mnoha krásných vlastností, které Kája má, je jedna hrozná a negativní, kterou zdědil po své mamince, je to ta vlastnost, dostat ho brzo ráno z rozehřátého  uote doupěte”, nicméně krátce před pátou se mi to daří a celou další hodinu musím vytrpět jeho zachmuřený obličej a reptání na všechno možné. U stud eného potoka ho uklidňuji a přivádím do horolezecké reality. Časově jsme na tom velmi dobře, to mě uklidňuje i překvapuje, za dvě hoďky jsme u Sliezsk ého domu a za další dvě hoďky v sedle na Polským hřebeni, k tomu i občasné přestávky. Nad námi se točí černé mraky, ale silný vítr je h ned posouvá dál na východ, za nimi modrá obloha, to nás uklidňuje a posilňuje naději. Turisty, ani horolezce nepotkáváme žádné, kromě jedné sportovní dvojice, která za sedlem  mizí rychle v dáli. Nyní je čas na půlku klobásky, trochu vody z potoka a z dálky mapujeme terén. Tak kde máme ten Gerlach, počítáme nejvýraznější vrcholy,  7které se nachází na hřebeni, napočítali jsme jich čtyři, porovnali s mapou a sedí to dobře. Gerlach bude posledním, pátým. Sedák, smyčky, karabiny, nějaký frie nd, pro jistotu i jumar a odmotávám si pro Káju asi 15m lana, zbytek schovávám do batohu, to by pro rychlost a efektivnost i bezpečnost lezení mělo stačit. V ang1029 10h začínáme lézt. Hřeben bereme poctivě, nic neobcházíme a každým malým velkým cílem je dosažení vrcholu, i za cenu, že časově Gerlachovský štít nestihneme, kaž g2057dý z vrcholů je už velkým úspechem a radostí. Přestávek děláme málo, skoro žádné. Z počátku se jistíme hodně, vylezu udělám štand a dobírám, ale brzy  ng2057zjišťujeme že je to takto zbytečně zdlouhavé. Kája se cítí skvěle, já také, zůstáváme navázáni a lezeme souběžně, jen na těžších místech děláme f3  mezijištění, někde friend, někde smyčku, někde vklíněnec. V lezení se střídáme. Slaňujeme, pod námi 400metrové stěny do Velické a do Bielovodské   doliny. Vylézáme Velický štít (2319m), potom Litvorový štít (2423m), blíží se poledne, čas tedy určený na druhou půlku klobásky. Počasí se drží, fouká trochu silnější v_ edtr, ale ten je mi stále nadějí, že každý ošklivější mráček je brzy odfoukán. V sedle potkáváme tři horolezce z Polska, tak aspoň někdo je  tady s námi, nejdřív jsem se lekl, snad ne horský vůdce se svými dvěma klienty. Pomalu slaňujeme k nim do sedla a jsem překvapen, když se mě  ptají na orientaci a směr na Gerlach a cestu Martinku. No, přiznávám se jim, že název Martinka slyším poprvé od nich, orientaci neřeším, neboť se snažíme  2 držet poctivě hřebene. Vypadá to, že jeden z nich je zkušený horolezec a další dva si vede.

Stoupne nám s Kájou sebevědomí, když je přelézáme a necháváme ng1029 tuto polskou trojku rychle za námi. Lezli podle mě až velmi poctivě, dvě poloviční lana, jištění na každých 8m, nemůžu uvěřit, že chtějí ještě  ng2057dnes na vrchol Gerlachu. To píši s respektem, ale většina míst je kolem II. až III.stupně, náročné možná na psychiku na exponovaných místech, neboť skutečně   pohledy do údolí jsou fantastické a berou dech. Já jsem Kájovy plně věřil, jen jsem mu stále připomínal soustředěnost na každý chyt a krok, na opravdu  057těžkých místech jsme štandy dělali, ale jinak jsme prostě mazali na horu a dolů! Pár horkých chvil jsme měli také, ale naštěstí pouze při zkoušení štandu

 lang1029 ještě před lezením další délky. Tak např. jsem zasunul friend do spáry a jak jsem zkoušel pevnost, vysunul se i celý kus kamene velikosti kyblíku, jinde smyčka vylomila 029 též kus kamene, do takových jištění spadnout, by bylo osudné, ale je to zkušenost! Po zdolání Lavinového štítu (2606m), se nám začal zdát Gerlach nekonečně daleko, by l schován za Zadným Gerlachem, ten se jevil jak mamutí hora, obrovská co do všech rozměrů. Statečně jsme ho vylezli, Zadný Gerlach (2630m), zde jsme se chlapsky poplácali, byl 1029 to výkon. Již pohled na Gerlachovský štít nám dodal opět sílu, Kája s pevnou vůlí i odhodláním mi několikrát říkal, "tati i za deště to musíme vylézt g1029", já jsem věřil, že pršet nebude, a pokud ano, pouze to přeletí, neboť ten vítr byl dost silný, nárazový a mraky se o nejvyšší vrcholy rozbíjely. V sedle

 f3  pod Gerlachovským štítem jsem byl už jistý, že na Gerlach vylezeme, z této strany byl hřeben nádherný, rohové kouty, několik lehčích kolmých stěn, byl jsem si  g2057jistý, lezení bylo radostí, za chvíli jsem viděl v dálce kříž. Přesně ve 14h jsme oba vylezli na nejvyšší vrchol Tater Gerlachovský štít (2654m). Měli jsme velkou  ang2057radost, já jsem si splnil malý sen a byl jsem štastný, že můj dvanáctiletý syn je se mnou.

Nádherný zážitek. Na vrcholu jsme byli sami. Až za půl hodiny vylezla další dvojka z Polska po stejném hřebeni a z druhé sestupové cesty vylezli tři slováci g1029 z Považské Bystrice. Jeden měl domácí pálenku, tak jsme ve veselé náladě se společně fotili a si vyprávěli. Po hodině jsme se dali na sestup. Oni vš ichni sestupovali do Batizovského údolí, já s Kájou jsme směřovali ke Krčmárově kuloáru, potom orientačně hodně v těžkém terénu jsme našli sedlo a Velický kuloár, kterým 9 jsme opatrně slezli do údolí. Ještě v kuloáru jsme poslouchali hřmění bouřky,  blesků a potom i viděli černou oblohu na Polském hřebeni. V 18h jsme byli ang1029 zpět u Sliezkého domu, uvařili si polévku a mazali dolů do Tatranské Polianky na vlak.  Chtěli jsme zůstat ještě v neděli, ale po tak náročném  dni a radostné euforii jsme odjeli nočními spoji domů. U Žiliny nás chytla průtrž mračen, ale o škodách které napáchala na severní Moravě si přečtě te v novinách, my jsme pracovali někde jinde a o tom jsem chtěl psát. Horám zdar! Kájo, byl jsi skvělý parťák na laně, díky!

14.7.2008, Karel Pazourek

(pozn. webmajstra - jak článek jsem dostal, tak publikuju , ale výkon to byl nádherný)