Zimní Tatry – Popradské pleso 03/2008

Po roce je tu opět tradiční oddílová akce – zimní Tatry, pořádaná stejně jako minule na Popradském plese v malebné dolině Mengusovské. Tentokrát však došlo k zajímavému zpestření: 9 účastníků z celkových ± 15 se rozhodlo pro klasickou přepravu vlakem.

Takže jsme o půlnoci naskočili do rychlíku směr Přerov a vzbudili spořádaně klimbající cestující. Jen co jsme vypili jedno lahvové, ( každý, ne dohromady ) byli jsme na nádraží v Přerově a čekání na Šíravu jsme vyplnili návštěvou velice autentického muzea z minulého století: „Nádražní bufet“. Zástěry z kytiček, kyselé rybičky, ještě kyselejší personál, spokojeně poočku podřimující bezdomovci, připraveni vrhnout se jako supi na zbytky jídel. Odvážnější jedinci, ani přes varovné historky, jak se kdo z čeho pos…,  neodolali lidovým cenám z časů minulých – lehce ohřívané párky a  gulášovku doplnil tekutý Zubr.

Po zuby vyzbrojeni cepíny, lyžemi a dokonce sněhovým prknem jsme se vydali vybojovat své místo v kupé proti prací zoceleným, alkoholem posilněným robotníkům z východu, naše místenky zde měli význam čistě formální. Naštěstí jsme brzo téměř bez boje seděli napresovaní v kupé a dopíjeli poslední uspávací lahvové, očekávajíc kóma až do Štrby, když tu někdo vytáhl vzorek domácí pálenky „ jen na ochutnání“. Brzo nebylo možné usnout pro neustálé hlášky ochutnávačů  a následné výbuchy smíchu. Ale nakonec se nám podařilo aspoň na hodinku rozespat.

Ve Štrbě nás přivítala menší sněhová bouře, potvrzující negativní Aladinovy předpovědi, slibující týden zataženo se sněžením.  Přesun podtratranským téžévé  byl zpestřen divadelním vystoupením  na námět „Marný boj jedince proti Systému označování jízdenek v SD“, málem zakončený defenestrací hlavního účinkujícího.  Ze Štrbského plesa na  Popradské jsme pokračovali už po svých, za vytrvalého sněžení a větrů.

Ubytování v „Horskom hoteli“ se neobešlo bez menších zmatků, ale při pohledu na pohlednou recepční bylo vše odpuštěno. I přes špatnou viditelnost většina vyrazila na obhlídku terénu na lyžích, případně potrápit nováčky, my jsme ve trojce vyšli obhlédnout nástup na nedalekou Tupou. Na nástupu cesty Gálfy,Andráši „rebrom hore“ za III z 59  se počasí trochu umoudřilo a tak jsme vytáhli cepíny, lana, mačky a ověšeni matrošem jak vánoční jedle jsme se pustili se do první délky, která se ukázala jako tvrdý boj v pověstných kolmých travách. Další délky  už byly pohodovější, dokonce začalo pražit slunce, takže jsme si lezení vychutnávali. Vzhledem k pokročilé hodině a nevyspání jsme uhnuli z rebra do mixového žlabu, dál po rebre by to bylo stejně lehké a dali bysme to. Za chvilku jsme šlapali měkký sněh a tak jsme se odvázali, což se zrovna hodilo Michalovi, který si tak mohl slanit pro odhozenou rukavici. Žlabem na vrchol by to bylo lehké a určitě bysme to dali, tak jsme se zase navázali a  začali traverzovat směrem k tušenému sedlu Ostrvy. Naštěstí jsme prokázali dobrou orientaci ve stěně a i přes další spadlou rukavici, tentokrát  200m dolů, jsme  přetraverzovali za hřeben, přímo k sedlu Ostrvy. Po nezbytném pózování pro média a štědré sponzory a po dýmce vrcholovce následoval sestup na čapované.

Další den jsme zvolili Ostrvu, bo je to pěkná stěna, ale jistou roli sehrála i vidina krátkého nástupu. Cesta Gálfy,Rybanský,Vaško(a ještě jeden) „rebrom hore“ za III z 64.

Tentokrát už došlo na pořádné lezení po skále s travnatými mixy. Po 4 poctivých délkách,  4 hodinách a tvrdém drajtůlu, se obě lanová družsva na společném štandu shodla jako jeden muž pro slanění. V takovém pěkném počasí, přímo plechovém,  by jsme to určitě do večera vylezli. Ale nebyli jsme si tak uplně jistí, kde a co vlastně vylezem a hlavně do kterého večera… Navíc jsme si v praxi vyzkoušeli zatloukání skoby a vůbec, takové slaňování na sluníčku…

Takže cíl na další den byl jasný, cesta k nástupu  prošlapaná, sem jde dvojka frend a tady je schovaný spoďák …Tentokrát se však oblačnost neroztrhala na plech jako předešlé dny, naopak z šedivé deky se začal sypat ten bílý sajrat ( teď nemyslím magnésium ), takže když jsme dosáhli včerejší slaňovací skoby, nastalo řešení, co dál. Rozhodli jsme se zatvrdit a hrdinně riskovat životy pro slávu a zápis do análů. Po další délce vyšperkované převiskem za 5 jsme usoudili, že by šlo vytvořit hodnotnou variantu a tak jsme přetraverzovali do žlabu. Hore rebrom bychom to asi  vylezli…nebo se motali mezi převisy a věžemi ještě dnes.

Po několik délkách v náročném sněhovém žlabu, který prověřil naši fyzickou připravenost jsme za neustálého sněžení dosáhli vrcholové štrbiny s ukázkovou převějí, kde na nás čekala  poslední desátá délka za hřeben a hodinka traverzování při průběžném jištění. Kamzičí stopy nás dovedli na finálové sněhové plató jak v Himaláji a konečně větrná hůrka Ostrva, zasloužená nikotinová vrcholovka, proteinová tyčka a bonus v podobě slunečního okna, takže sestup tralalá v peřinách z prašanu. Sportovní hodnotu celého výstupu a sestupu si zvýšil Michal, který z technickým důvodů měl jednu mačku na noze a druhou v batohu.

Na chatu v sedáku jak z K2 a hurá na pivo, následující den už nebylo potřeba předvádět žádné výkony, takže byla ideální příležitost rozebrat zážitky a zakončit Tatry, jak se patří. S narůstající hladinou alkoholu se při vyprávění svahy měnili na převisy, choďáky na bouldry, vítr na orkán a plány na budoucí výstupy byli čím dál smělejší. Po zavření baru zábava pokračovala v kulturní tv místnosti, debaty se vyhrocovali a  vzdalovali od lezení,  diskuse o statečném a pracovitém lidu z Vietnamu patřila mezi ty nejemotivnější.

Zatímco méně trénovaní se postupně odebírali k spánku, zbytek dopíjel zbytky domácích i nedomácích destilátů, po krátkém přemlouvání došlo i na podtatranskou horkú – Demanovku, původně zakoupenou jako suvenýr. Po tomto „zlatom klinčeku“ večera to zabalili i ti nejodolnější.

V kalné a sněžící ráno se někteří odhodlali ke krátké zdravotní skiprojíždce nebo dokonce k lezení po nedalekém zamrzlém soplu, zatímco „Demanovci“ se spokojili se silným vývarem a miešanými vajci. Vrcholným výkonem bylo sbalení batohů, hodinová cesta na Popradské pleso a nasednutí na správný vlak Štrba –Vlára – Hodonín. Po cestě jsme se shodli, že obávaná přeprava vlakem se ukázala jako zábavnější a zajímavější než pohodlnější, ale nudnější automobilová a že letošní Tatry byly zvláště vydařené, sice ne na čísla, ale zalezli jsme si parádně, nikdo se nezrakvil a hlavně jsme se dobře pobavili…už teď se těšíme na další…

Spoluautoři nových variant na Tupú a Ostrvu: Robert S., David „Gejza“, Michal „Hudy“, Jirka „Crazy“ a Petr „Wašek“.

 

skialpinista v akci - pípák vysílá,

kdyby náhodou došlo k zavalení peřinou

<-----

 

 

 

 

 

 + foto z různých zdrojů (Wašek, Kolda)

 

další foto

obr01.jpg 800x600x16.7 Mio [315 KB]	obr02.jpg 800x600x16.7 Mio [323 KB]	obr03.jpg 800x600x16.7 Mio [276 KB]	obr05.jpg 800x600x16.7 Mio [277 KB]
obr06.jpg 800x600x16.7 Mio [253 KB]	Obraz002.jpg 1280x1024x16.7 Mio [383 KB]	Obraz005.jpg 1280x1024x16.7 Mio [399 KB]	Obraz008.jpg 1024x1280x16.7 Mio [346 KB]
ostrva3.jpg 313x235x16.7 Mio [25 KB]	snim (1).jpg 770x578x16.7 Mio [161 KB]	snim (10).jpg 795x596x16.7 Mio [139 KB]	snim (11).jpg 795x596x16.7 Mio [108 KB]
snim (12).jpg 494x659x16.7 Mio [180 KB]	snim (13).jpg 791x593x16.7 Mio [169 KB]	snim (14).jpg 762x572x16.7 Mio [102 KB]	snim (15).jpg 795x596x16.7 Mio [132 KB]
snim (16).jpg 694x521x16.7 Mio [162 KB]	snim (17).jpg 736x573x16.7 Mio [101 KB]	snim (18).jpg 776x582x16.7 Mio [137 KB]	snim (19).jpg 485x648x16.7 Mio [136 KB]
snim (2).jpg 471x628x16.7 Mio [75 KB]	snim (20).jpg 797x598x16.7 Mio [103 KB]	snim (21).jpg 783x587x16.7 Mio [127 KB]	snim (22).jpg 799x599x16.7 Mio [143 KB]
snim (23).jpg 795x596x16.7 Mio [199 KB]	snim (3).jpg 795x596x16.7 Mio [134 KB]	snim (4).jpg 795x596x16.7 Mio [123 KB]	snim (5).jpg 795x596x16.7 Mio [112 KB]
snim (6).jpg 795x596x16.7 Mio [204 KB]	snim (7).jpg 795x596x16.7 Mio [170 KB]	snim (8).jpg 779x584x16.7 Mio [70 KB]	snim (9).JPG 795x596x16.7 Mio [121 KB]
snim.jpg 494x659x16.7 Mio [99 KB]

 

další foto

---