Z Gerlachova na Gerlach

(Hodonín – Gerlachov) – Prodloužený víkend dává mnoho možností, den dovolené  k tomu a navíc podvečerní odjezd vytváří prostor i pro náročnější podnik.

Jak nám prozradil dobře informovaný zdroj, čtyři mužové z Hodonína se chystali zdolat nejvyšší vrchol Rakouska Grossglockner. Po důkladném  zvážení okolností a zejména předpovědi počasí vyrážejí však směrem na sever. Večer po  deváté hodině jsme je mohli potkat v postranní uličce malé podtatranské obce Gerlachov, kde se ubytovávali. Brzy ráno druhý den se vydávají na nejvyšší horu Slovenska a celých Karpat - Gerlachovský štít (2 655 m). Není to jednoduchý výstup. Jak nám prozradil jeden z nich, museli zvládnout asi 7 km cesty, ovšem s převýšením přes 1600 m. Přes Batizovskou dolinu a Tetmajerovo sedlo terénem obtížnosti až II. UIAA a poté hřebenem až III.UIAA, již spojeni horolezeckými lany, na vrchol. Obvyklou sestupovou cestou, tzv. Batizovskou próbou, sestoupili zpět do Batizovské doliny a došli do výchozího místa, Vyšných Hágov. Odměnou nám byl klid na vrcholu a nádherný rozhled, shodli se všichni.  Že tato cesta jednoho z účastníků notně vyčerpala, prozrazuje jeho neúčast na večerním plánování dalšího dne v hospůdce. Dokonce ani po návratu se jej neopodařilo řádně probudit.  Tito borci si ovšem i na další den vytyčili smělý cíl - vystoupit hřebenovou cestou obt. I –II. UIAA (někdy zvanou též Martinka, případně Martinovka) z Polského hrebeňa přes Velický, Litvorový a Lavinový štít  na vrchol Zadného Gerlachu (2 638 m). Po návratu prozrazují, nebylo to úplně jednoduché, počasí bylo mlhavé, lehce poprchalo a k orientaci na hřebeni  používali i busolu. Vrcholu jsme nakonec dosáhli a dokonce se i trochu roztrhla mlha. Sestup jsme dali včerejší výstupovou cestou z Tetmajerova sedla. Kvůli mokré skále jsme i dva úseky slanili. Nejnáročnější byl návrat po asfaltce ze Sliezskeho domu. Večer byly myšlenky na nohy v lavoru pod stolem.  A to jsme se díky Honzovi svezli ráno na Slezan Land Roverem, libují si. Večer si únava vybírá další oběť a tak další relaxační den „plánují“ opět jen ve třech.  Relaxace v podání těchto chlapců vypadá asi takto – nechat se vyvézt  na Sliezský dom, s materiálem vystoupat pod Velickou stěnu, navěšet na sebe všechny ty horolezecké krámy, uvázat se na lano a „lehce“ stoupat Velickou stěnou, cestou, kterou vytyčil v r. 1964 T Piotrowski a spol. nazvanou Cez výlom, obt. V. UIAA . Mimochodem jde o velmi hezkou cestu v pevné skále s borháky na stanovišti, 6 lezeckých délek. Obě lezecké dvojice dosáhly vrcholu Velické stěny brzy po poledni, cestou je totiž doprovázelo vzdálené hřmění. Jak tvrdil celou cestu jeden z nich, pršet mělo začít až za pět čtyři. Z jiného výčepního zdroje byl začátek deště stanoven na osmou ranní a dokonce švýcarská meteorologická služba slibovala po poledni zataženo s deštěm. Naši horolezci se ovšem nezalekli a nakonec ani nezmokli, neboť déšť se Velické dolině vyhnul. Po pivečku na chatě jsme se nechali svézt dolů hotelovým taxím, abychom pošetřili nohy na výstup na Kriváň, uvedli svorně. Pravda byla ovšem trochu jiná, jak jsme zjistili. Borci večer navštívili v Gerlachově místní slavnost léta a někteří z nich, notně unaveni, pomáhali nad ránem uklízet stoly. To se ovšem podepsalo na ranní disciplině při vstávání a tak nástup na Kriváň od Trí studniček v 10:45 považujeme vzhledem k uváděné délce výstupu a sestupu (4 + 3 hodiny) za poněkud pozdní. Musíme ovšem konstatovat, že ani zde nakonec nebylo poražených. Díky v předchozích dnech řádně rozchozeným nohám, dobré aklimatizaci a těšení se domů byl na vrcholu Kriváně první z nich 2:10 od vystoupení z auta, vzápětí další a po 20 minutách i ranní opozdilci. Také návrat proběhl slušným tempem a tak výsledný čas patří určitě k těm lepším. Ale o čas našim chlapcům určitě nešlo.

Jak by nám všichni potvrdili, nejlepší odměnou byl báječně prožitý společný čas a nově vzniklá přátelství lidí, kteří se předtím ani pořádně neznali. Blahopřejeme Honzovi, Pavlovi, Vlastikovi a Koldovi, že nám umožnili být u toho s mimi .

(vk - 7/2013)

	Výstup do Tetmajerova sedla, v pozadí Batizovská dolina, Honza a za ním Pavel
	Pavel s Honzovu těsně pod vrcholem Gerlachu
	Na vrcholu Gerlachovského štítu,
	Zápis do vrcholové knihy na Gerlachovském štítu, Vlastik
	Sestup (slanění) z Tetmajerova sedla, Kolda
	Studená lázeň  v Batizovském plese dělá nožičkám dobře, Vlastik a Kolda
	Na vrcholu Kriváně, zleva Honza, Pavel, Vlastik, Kolda
foto v textu nahoře : masiv Gerlachovského štítu od Batizovského plesa foto v textu níže : hřeben od Polského hrebeňa po Zadný Gerlach