Víkendové lezení – údolí Wachau, Rakousko

Je pondělní podvečer a říkám si, že by bylo třeba oživit stránky a  vrátit se v příjemných vzpomínkách k víkendovému výletu do údolí Wachau u rakouského městečka Dürnstein.

Rozhodli jsem se v pátek večer, po několika dobře míněných vzájemných telefonátech a poradě s meteoweby jet právě sem. Odjezd původně po osmé Wašek posunul na půl devátou, aby mohl s malou omluvou přijet po deváté. Nevadí, měl jsem židličku a čekal jsem v poklidu před vratama.  Naložili jsme Jaru a krátce se zastavili ve sklenářství pro „zbytek“ Jarových věcí. Auto se zaplnilo. Naštěstí jsme jeli jen ve třech. 9.52 zastavujeme u Lidlu v Břeclavi. Pro nezbytný nákup mám pochopení. Wašek dle svých zásad nakupuje osvědčené výrobky. Jara míří přes silnici do Billy. Později zjišťuje, že nedělá dobře. Pomazánka z nivy je víc než nechutná. Po skutečně krátké zastávce na pumpě překračujeme  10.32 hranice a vytrvalostním tempem jsme těsně před polednem na místě. Naštěstí si Jara pamatuje bezplatné parkoviště, takže nám nic nebrání se přebalit a jít lozit. Není to daleko.

Údolí Wachau je malebné boční údolíčko s přírodním parkem odbočující od hlavního údolí Dunaje v těsné blízkosti městečka Dürnstein. Jsou v něm rozsety desítky menších i větších rulových skal, věží a stěn. Na stráních pod zalesněnou skalní částí pěstují místní vinnou révu a v těsném sousedství Dunaje pak zase neobyčejně mnoho meruněk. Samotné městečko je historickým skvostem a neváhal bych jej přirovnat k miniaturní Provance ve Francii, kterou jsem nedávno navštívil, úzké uličky, kamenné domy, gotický kostel, zámek, spousta barevných kytek, obchůdků a turistů.

V sobotním odpoledni jsme lezecky navštívili skalní útvar Civetta. Kluci už zde jednou lezli. Vylezli jsme nějaké šestkové (+/-) cesty a pak i nějakou 7 (dokonce ve variantě 7Ao). Lezecké hodnocení výkonů ponechám na klukách (mě tahali většinou na druhém). Mě se tu prostě líbilo. Spadlo i pár kapek, ale v podstatě to nestálo za řeč.

V podvečer jsme se přesunuli na protější břeh Dunaje, kde byl kemp a našli si pěkné zastrčené rybářské místečko na břehu. Roztáhli stoleček, pojedli, popili a protože večer zase spadlo pár kapek, postavili i stan. Což se ráno nepozdávalo nějakému místnímu důchodci (podle mě se mu hlavně nezdálo fér nás nechat vyspávat do půl deváté, když on už ráno nemohl spát), tak na nás chtěl poslat Polici. Ta měla naštěstí práci s nějakým místním FESTEM, tak jsme místo opustili bez dalších nepříjemností.

Prošli jsme si městečko, ruiny hradu nad ním a po poledni jsme dorazili do skal v podhradí. Nejprve nás Jara nechal se vyhrát na skále Spiegel, ukloněné, ale poměrně hladké tektonické plotně se dvěma krásnými cestami (5 a 6 UIAA). Poté jsme se přesunuli pod nedalekou 30 m věž Daumling, kde jsme zase vylezli dvě nádherné 6 a 6- . Okolo čtvrté jsme se vrátili k autu a v sedm jsem byl doma u večeře.

Protože celou dobu vládla pohodová atmosféra, beru pro mě pozdnější nástupy do skal s nadhledem a těším se na další podobnou víkendovku.

Kolda,
pondělí 16.7.2012  

P.S. Trochu mě mrzí, že jsem si tentokrát nevzal sebou foťák, fotky jsou jen z mobilu .