Žiarská dolina, Západné Tatry, 5.-7.4.2008

Sedím u PC, propocená trička jsou ve špinavém prádle , usušený batoh schovaný ve skříni a lyže se těší na další akci v garáži. Promítám si uplynulých pár dní a konstatuji, že se mimořádně vydařily.

Chata v Žiarské dolině, přestavěná v r. 2006, nás příjemně překvapila. I ubytování, ač to zpočátku nevypadalo, nakonec bylo docela solidní. Tentokrát jsme se vlezli do dvou osobáků, takže se vyráželo až (nebo už ?) časně ráno. Asi v 11. hodin jsme se všichni zase potkali na chatě.  Otlaky a puchýře na nohou mělo vícero lidí, nicméně jen Radek byl nucen po další dny pouze opatrně chodit v okolí chaty. Zbylí, i když někteří zpočátku s překonáváním bolesti se zalepených otlaků, vystoupali toho dne ještě do Žiarského sedla (1919m.n.m) a pár nejotrlejších až na vrchol Plačlivo (2124 m.n.m). Sjezd dolů v dost rozmáčeném sněhu, ale s pevným podkladem byl odměnou za sobotní výkon. Další odměnou pak bylo pivečko, večeře a doušky ze zásob.

V neděli se naše desetičlenná skupina rozdělila na tři. Radek se prohlásil hlídačem postelí a pohyboval se opatrně hlavně mezi chatou a kůlnou, kde jsme spali. Pepa, Karel a já jsme brzy po snídani vyrazili opět do Žiarského sedla a dál jsme chtěli na Smrek a Baranec. Třetí skupinka pod vedením Pavla dopoledne stoupala do Smutného sedla. Naše skupina se v sedle dohodla, že vzhledem k omezené viditelnosti nepůjdem na Baranec, ale vystoupáme znovu na Plačlivo a přejdem po hřebeni do Smutného sedla. Cestu nám měly a i ukazovaly starší stopy. S lyžemi na batohu jsme přešli hřebínek částečně skalnatý, částečně po sněhových pláních a v sedle jsme k našemu překvapení potkali starého známého – Joža. Dostali jsme informaci, že Pavel s Jolčou ze sedla před několika minutami odjeli do doliny, kde je čekali ostatní. Pokecali jsme, snědli svačinu a vydali se také dolů. Trochu níže v dolině se mlha začala trhat a nakonec nás Karel přesvědčil, že na chatu je ještě brzo (bylo půl druhé) a že je třeba vystoupit ještě na nějaký vrchol. Tak jsme znovu nasadili pásy a vystoupili na malý sněhový vrcholek (asi skalka s mohutnou převějí) kousek západně od Lúčného sedla. Karel pořídil několik vrcholových fotografií a mohli jsme jet dolů. Sjezd byl, zvláště v horních dvou třetinách opravdovým zážitkem. Rychlý,  jen na povrchu lehce naměklý firn a roztrhaná oblačnost nám umožnila si jízdu náležitě vychutnat. Snad jen hodně mokrý spodek to trošičku pokazil. Před pátou jsme si dali na chatě pivečko. Skupina s Pavlem sjela ze sedla do doliny, kde cvičili s pípákama a kopali lavinovou sondu, někteří si pak ještě jednou vyšlápli na lyžích po dolině. Večer měl Pavel povídání o lavinách a kdyby na chatě neprobíhalo setkání Klubu přátel chaty, tak jsme se vyspali všichni úplně báječně.

 Pondělní ráno přineslo největší zklamání Karlovi, který věřil, že vyrazí nejdřív s někým a pak solo do Centrálního žlabu na Baranec. Chtěl jít na mačkách a s lyžemi navrchu na batohu s návratem po hřebeni přes Žiarske sedlo nebo sjezdem z hřebene okolo Smreku. Zůstal osamocen (večerní plány bývají ráno pojaty střízlivěji) a solo akce mu byla autoritativně rozmluvena. Takže nakonec jsme spolu vyšli již nacvičenou cestou do Žiarského sedla. Počasí výše v dolině však bylo dost nepříjemné a byli jsme docela rádi, že jsme do sedla vůbec trefili. Nakonec za nám dorazili ještě Pavel, Robert, Jolča, Mira a Čak . Sjezd v „bílé tmě“ byl pro mnohé dost překvapující, např. nemožnost rozpoznat směr pohybu, pocit, že jede svah pode mnou apod. Jediným záchytným bodem bylo vlastní tělo, lyže a hole, všude kolem pak bílá tma. Nicméně níže se viditelnost o něco zlepšila a občas se objevují orientační body (kameny, kleč), takže další sjezd je již odměnou za námahu při výstupu.

Po sbalení a za vytrvalého sněžení, které s klesající nadmořskou výškou přešlo ve vytrvalý déšť jsme sjeli ještě 5 km úsek od chaty až skoro na parkoviště. Závěr patřil krátké zastávce ve stylové „nádražní“ hospodě ROUTE 66 v Mikuláši. Pěkná tečka (trošičku rozmáznutá) za pěknou oddílovou akcí. 

Dovolil jsem si to tentokrát napsat já a protože jsem nemohl být všude, omlouvám se za případné nepřesnosti. Kolda

P.S. Cekam na dalsi foto

A jsou konečně tady, teda aspoň nějaké ...

a ještě od Pepy