Jeseníky – Velký kotel (výstup a sjezd)   25. 2. – 26. 2. 2006

 Tak jsem měl po dlouhé době volný víkend. Tož jsem přemýšlel kam zajet. Protože jsem od Pavla Čupra věděl, že chce jít s Rudou Pazderou na pásy, nechal jsem se zlákat a vyrazil jsem s nimi do Jeseníků. Předpověď není sice příznivá, ale nakonec se v sobotu ráno vydáváme sjet Velký kotel. Po pátečním hraní v hospodě jsem měl obavy jak výstup zvládnu ale začátek byl celkem v pohodě, mírně do kopečka až pod kotel.  Zastavujeme se a dáváme si malou siestičku, Pavel fotí a my se kocháme.

Počasí nám přeje, je slunečno a mrzne. Vzhledem k lavinovému nebezpečí dáváme za pravdu Pavlovi a vystupujeme pravou stranou kotle na hřeben. Tady se otáčíme a sjíždíme vlevo od žlabu, protože nad ním jsou nebezpečné odtrhy, je už docela teplo a není třeba dráždit kobru bosou nohou. Horní část se jede suprovně po tvrdém, místy jsou zrádné návěje sněhu a na to doplatil Ruda, který vystřihl krásnou holubičku s následným pádem (viz.foto). Střední část je měkká a lyže se boří, tato část je obtížná ale dá se zvládnout. Pak dojezd v prašanu na zmrzlé desce je třešínkou na dortu na závěr.  Protože jsme se dohodli že to bude dnes pohoda, balíme fidlátka a v klidu sjíždíme po lesní cestě, kde to je občas taky hezký adrenalín, na parkoviště v Karlově. Lyže do autobusu a hurá do hospody na jídlo a orosené, však jsme po cestě toho vypotili docela dost.  Jsem s dnešním dnem celkem spokojený, to se ovšem nedá říct o Rudovi, který si při pádu poranil koleno a jeho zítřejší nominace je mizivá. Večer nejdu ani na pivo, hrajeme s Rusama o bronz a mě zase bolí v zádech.  Jdu spát a přemýšlím kam se vydáme ráno.

Neděle je chmurná, záda bolí víc než večer, Ruda nemůže došlapnout na nohu. Balíme   věci a sedáme do autobusu. Doumlouváme se s Pavlem, co dnes. Vzhledem k tomu, že autobus jede na Ovčárnu, využíváme situace a vysedáme s nimi. Vzhledme k tomu, že s náma jde místo Rudy Jara Bednařík se snowbordem, vynecháváme zamýšlený výstup na Praděd a vystupujeme po sjezdovce směrem na Petrovi  kameny a po hřebenu jdeme nad Velký kotel. Počasí není ideální ale nakonec se nahoře ukazuje sluníčko a pod námi mraky. Traverzujeme nad kotlem, abychom se vyhnuli trhlinám a chystáme se sjet pravou stranou od centrálního žlabu. Jara nám nehoře bezmyšlenkově ujíždí a jsme s Pavlem trochu nervózní, protože na to že je v této oblasti poprvé jede první a riskuje. Vše dopadlo dobře a Jara nakonec treverzem přejel nebezpečně blízko trhlinám do bezpečného terénu kem jsme ho původně směrovali. Terén je dnes podobný ale vzhledem k tomu že sjíždíme dříve než včera a jinou stranou je to o poznání lepší. A hlavně druhá polovina je pochutnáníčko protože se jede v prašánku na tvrdém podkladu. Dole se Jara rozhoduje, že si jde ještě zajezdit na sjezdovku a já s Pavlem chceme vyjít ještě jednou nahoru a vychutnat si tu nádheru znovu. Nasadíme pásy a ujdeme pár metrů. Pavel dál nejde protože ho bolí snad kotník nebo lítko, už ani nevím. Nezbývá než si to vyšlápnout sám a tak vyrážím nahoru. Sice se už řádně potím, protože svítí sluníčko ale při následném sjezdu   zapomínám na dřinu při výstupu. Pavel využívá situace a zdokonaluje své fotografické dovednosti a fotí  mě při mém sjezdu. Nakonec zjišťuje, že celou dobu stojí na starém laviništi.  Moc se nezdržujeme a vydáváme se zpět směrem do Karlova, kde stojí autobus. Máme sice dobrý čas ale už nic nepodnikáme, balíme si fidlátka a jdeme na oběd. Jsem unavený a po odjezdu busu spíím jako miminko a těším se do vany. Nesjeli jsme dnes sice centrálním žlebem, ten nám neuteče, ale přesto jsem rád, že jsem se do této oblasti vydal. Byl to fakt moc pěkný víkend.

Pepa