Paklenica 

V rámci rodinné dovolené jsme letos navštívili chorvatskou Paklenicu . Termín nebyl ideální , přesto se dalo lézt. I když někdy bylo trochu teplo. Většinou jsme lezli ráno a večer. Nebyli to žádné prásky. Vylezli jsme s Jolčou na Čuk  Severní pilíř kl..4b. Je to ve francouzské stupnici, po našem asi 5.  A nějakou trojku na Ovčji kuk. Potom jsme se věnovali skalařským cestám v kaňonu(Klanec) u parkoviště. Je zde plno cest od 4 nahoru. Jsou perfektně odjištěné( což kazí morál do hor). Končí ve stěně slaňovací karabinou. Rybaření je zde normální a bez magnezia se v létě neobejdeš. 

Pohybovala se zde pestrá paleta lezců, od skalních mazáků, přes trénované gymnasty až po neumětely z překližek, typický to produkt dnešní doby.

Samostatnou kapitolou byli jakési výcvikové tábory, které mě připadaly tak ,že někteří jsou zde za trest.  No a mezi tím proudí davy ceprů.Prostě dolní kaňon pro romantiky a dobrodruhy moc není.

 Ale je zde plno jiných stěn. Aniča kuk, Kuk od Manity peči atd. Ti kterým nevadí chůze mohou vystoupit na druhý nejvyšší kopec Chorvatska – Vaganski vrh. Což jsem tedy provedl. Po „jarmarku“ v dolině to byl klid. Od chaty Borisov dom zpět k chatě jsem nikoho nepotkal.

Pokud bych doporučoval termín tak mimo léto. No možná tam ještě zajedem. Jinak více poví foto.

                                                                                                                          Pavel

foto : (nebylo  dosud dodáno v odpovídajícím formátu)

 lezení v kaňonu III                 Vrchol                                        anča

cestou do Paklenice                I na pilíři bývá kout.jpg                I na pilíři bývá kout

lezení v kaňonu I                    lezení v kaňonu II                        lezení v kaňonu IV

nástup na Sev.pilíř Čuku        ovčji kuk c.prijatělu moj                Paklenica.doc

pilíř na Čuk