Výprava na Matterhorn aneb Švýcarskem křížem krážem

 Petr, Jara, Mikča, Mira, Pepa, Roman, Rum , Kolda - 20.9.-25.9.2005

Tak nějak se podařilo (a já jsem se přidal jako poslední), že 7 člověků z našeho oddílu a jeden kamarád od uherskohradištských horolezců jsme se vypravili na jednu z charakteristických hor Švýcarska - Matterhorn (4478 m).

Plán byl celkem jasný - okouknout si to a pokusit se vystoupit normální cestou z Hörnlihütte přes "Solveyku" na vrchol.

Kdo se někdy k Matterhornu podíval, ví, že cesta tam trvá docela dlouho a docela únavná. Dvěma osobákama jsme celkem bez zvláštních příhod dorazili do vesničky Täsch. Dál už to autem soukromým vlastně nejde. Po noci v místním kempu jsme taxikem popojeli do sousedního Zermatu. Někteří po svých a někteří lanovkou jsme se pak všichni dopravili do našeho základního tábora, na chatu Hörnlihütte. Už cestu přes Rakousko provázel vytrvalý déšť, se stoupající výškou se měnil v občasné sněžení. Nic naplat , byl už přece jen konec léta.

Navečer se nám otevřel první pohled na naši horu.Večer se vyjasnilo úplně a vypadalo to slibně. Ovšem ráno to vypadalo úplně jinak - asi 3 cm nového sněhu, mlha, drobné mokré sněžení. Po definitivním odchodu chataře jsme se přemístili do winterraumu, kde bylo přece jen prostorněji než ve stanu. Celý den jsme odpočívali, jen navečer jsme se vydali na krátký průzkum cesty. Předpověď slibovala na další den krásné počasí. Vyšlo to a v půl šesté ráno vyrážíme s čelovkama vzhůru. Napadnutý sníh však v noci zmrznul, také tající voda vytvářila nebezpečnou kluzkou vrstvičku na cestičce i kamenech. Musíme opatrně, s jištěním a to jde pomalu. Po silných fixních lanech to jde lépe, ale jsou jen v krátkých délkách. S přibývajícím sluníčkem sníh měkne, ale klouže s volnými kameny pořád. Čas a orientace v cestě jsou podmínkou úspěšného výstupu. V cestě tápeme, i když se pak ukazuje , že jdeme správně , času se nedostává. Po 12. hodině, asi 100 výškových metrů pod "Solveykou"  otáčíme a vracíme se . Volíme pomalejší, leč bezpečnější způsob - postupné slanění. Úsek , který je v průvodcích popisován jako obtížnost 2 až 2+ (s jedním 3 místem) se má  vylézt za necelé 4 hodiny (nutno lézt volně a dost spěchat = znát přesně kudy ), nám trvá více než 7 hodin. Celý výstup na vrchol by měl trvat asi 6-7 hodin a sestup zhruba stejně dlouho.V těchto podmínkách nepřipadal v úvahu. K chatě přicházíme v podvečer a docela utahaní po celodenním lezení.  Španělská dvojka to zabalila stejně jako my. Berem to jako dobrý průzkum první části cesty a snad se to podaří příště. Alespoň že byly krásné rozhledy (skupina Liskamm a Monte Rosy). Druhý den v nádherném slunečném ránu balíme a odcházíme zpět do Zermattu. Sluníčko nám svítí celý den na cestu. a hora se pomalu chystá na svou zimní sezónu.

Každý by to napsal jinak, já takhle.

Kolda