Česko/Slovenská expedice KAVKAZ 2007/ELBRUS 5642m

Karla Pazourka a Michala Habšudy

 

                Jeden vrchol z populárních horolezeckých výstupů zvaných "Seven summits" se nalézá v pohoří centrálního Kavkazu. Polemizovat o tom, zda Elbrus je nejvyšší horou Evropy, nebo je to Mt.Blanc nechám raději geografům. Nicméně můj kamarád Michal i já jsme již Mt.Blanc měli úspěšně za sebou. Nyní jsme chtěli posunout výšku o několik set metrů výše a pokusit se připsat na své konto aspoň jeden nejvyšší vrchol ze sedmi kontinentů.

                Článek by to mohl být dlouhý, neboť dobrodružných zážitků jsme prožili mnoho, ať už o zatčení ruskými milicionáři, či nahlédnutí do místní korupce v Kabardinsko-balkarské republice, přenocování v ortodoxním monastýru a posezení s hrdým kozákem, nebo vynikající atmosféru s domácími obyvateli. Každému, kdo se chystá na Kavkaz vyrazit, bych pouze rád řekl, ať se připraví na neuvěřitelné životní kontrasty a rozdíly mezi chudobou a bohatstvím.

                Na Kavkaz jsme vyjeli 13.7. místní dopravou z Brna, autobusy, vlaky a taxíky (maršutky), přes Košice, Užhorod, Lvov, Kyjev, Minerální Vody až do vesničky Elbrus. Tam jsme dorazili 17.7. a první noc přespali v místním campu. Druhý den jsme už ve čtyři hodiny ráno vyrazili stopem do 12km vzdáleného Azau, kde jsme lanovkou vyjeli ke stanici Mir ve výšce 3600m, odtud pokračovali již pěšky k Prijutu11 do výšky 4200m, zde jsme pro nás postavili náš BC. Ačkoliv to bude znít bláznivě, na přání svého kamaráda jsme chtěli Elbrus zdolat v co možná nejkratším čase, tedy s minimální aklimatizací. Jako ošetřovatele mě též zajímalo, jak hodně se horská nemoc na nás projeví. No projevilo se to nepříjemně již první den, bohužel pro mého kamaráda. Měl jsem to štěstí, že výška 4200m se mnou nic neudělala a odpoledne jsem ještě vystoupil do výšky 4800m k Pastuchovým skalám, kde jsem strávil několik příjemných hodin. V podvečer jsem se vrátil ke stanu, kde padlo také rozhodnutí, že Michal ještě počká a já se pokusím v noci na vrchol. Ve čtvrtek 19.7. ve dvě hodiny v noci jsem vyrazil, podařilo se mi vystoupat do výšky 5000m kde je traverz do sedla a kde jsem byl okolo 5hod., nicméně za takových mrazů které jsem cítil jak na rukách tak i na nohách a které mi nedovolily pokračovat dál. Chybu jsem analyzoval a usoudil, že pokud v této výšce nezastihnu východ slunka tak moc těch šancí mít nebudu. V 7hod. jsem byl opět ve svém stanu. Odpoledne jsem znovu aklimatizoval na Pastuchových skalách s radostnou nadějí a ohromnou motivací, že druhou noc se mi to musí podařit. 20.7. jsem si vzal ještě jednu hodinku k dobru a vyrazil jsem ve 3hod., mráz už nebyl tak silný, ale zase vítr se ozval. V traverzu od Pastuchových skal vítr ustal a také se ukázalo slunko, které mě zbavilo těch nepříjemností z minulého večera. Nad sedlem ve výšce kolem 5300m začalo slunko hrát proti mně, neboť teplota byla kolem 40°C, a já jsem nevěděl zda dostanu úpal nebo úžeh. S vypětím všech sil a to i těch skrytých, kdy člověk jde asi takovým způsobem, kdy si počítá třicet kroků, odpočinek s třiceti nádechy a dalších třicet kroků, se mi podařilo úspěšně dosáhnout nejvyššího vrcholu Evropy. Na západním a vyšším vrcholu Elbrusu 5642m jsem byl v 10hod., nesmírně šťastný, neboť to byl pro mě první osobní velký úspěch, který pro sebe nazývám sólo výstupem, od campu v Elbrusu jsem šel sám až na vrchol. Stejně tak se mi podařilo za 3hod. sestoupit do BC na Prijut11.

Kamaráda Michala mi bylo nesmírně líto, ale vzal to sportovně a byl rád, že si udělal osobní výškový rekord. Společně jsme sestoupili do vesničky Elbrus a další týden podnikli několik zajímavých trekků do okolí.

                Cesta domů se neobešla opět bez zadržení místními milicionáři, ale po pochopení, že nejsme emigranti z Čečenska, ale alpinisté z Česka a Slovenska jsme se 29.7. vrátili domů za velké radosti svých rodin.

                Tímto článkem a fotodokumentací chci hlavně pozdravit své přátele v hodonínském horoklubu a popřát hodně lezeckého štěstí. A pokud bude mít někdo zájem se o naší expedici více dozvědět, pak mu rád vyhovím.

                Horám zdar.                                                        Autor: Karel Pazourek

 

Další fotografie v galerii