Česko/Slovenská expedice KAVKAZ 2007/ELBRUS 5642m
Karla Pazourka a Michala Habšudy
Jeden vrchol z populárních horolezeckých výstupů zvaných "Seven summits" se
nalézá v pohoří centrálního Kavkazu. Polemizovat o tom, zda Elbrus je nejvyšší
horou Evropy, nebo je to Mt.Blanc nechám raději geografům. Nicméně můj kamarád
Michal i já jsme již Mt.Blanc měli úspěšně za sebou. Nyní jsme chtěli posunout
výšku o několik set metrů výše a pokusit se připsat na své konto aspoň jeden
nejvyšší vrchol ze sedmi kontinentů.
Článek by to mohl být dlouhý, neboť dobrodružných zážitků jsme prožili mnoho, ať už o zatčení ruskými milicionáři, či nahlédnutí do místní korupce v Kabardinsko-balkarské republice, přenocování v ortodoxním monastýru a posezení s hrdým kozákem, nebo vynikající atmosféru s domácími obyvateli. Každému, kdo se chystá na Kavkaz vyrazit, bych pouze rád řekl, ať se připraví na neuvěřitelné životní kontrasty a rozdíly mezi chudobou a bohatstvím.
Na
Kavkaz jsme vyjeli 13.7. místní dopravou z Brna, autobusy, vlaky a taxíky (maršutky),
přes Košice, Užhorod, Lvov, Kyjev, Minerální Vody až do vesničky Elbrus. Tam
jsme dorazili 17.7. a první noc přespali v místním campu. Druhý den jsme už ve
čtyři hodiny ráno vyrazili stopem do 12km vzdáleného Azau, kde jsme lanovkou
vyjeli ke stanici Mir ve výšce 3600m, odtud pokračovali již pěšky k Prijutu11 do
výšky
4200m, zde jsme pro nás postavili náš BC. Ačkoliv to bude znít bláznivě, na
přání svého kamaráda jsme chtěli Elbrus zdolat v co možná nejkratším čase, tedy
s minimální aklimatizací. Jako ošetřovatele mě též zajímalo, jak hodně se horská
nemoc na nás projeví. No projevilo se to nepříjemně již první den, bohužel pro
mého kamaráda. Měl jsem to štěstí, že výška 4200m se mnou nic neudělala a
odpoledne jsem ještě vystoupil do výšky 4800m k Pastuchovým skalám, kde jsem
strávil několik příjemných hodin. V podvečer jsem se vrátil ke stanu, kde padlo
také rozhodnutí, že Michal ještě počká a já se pokusím v noci na vrchol. Ve
čtvrtek 19.7. ve dvě hodiny v noci jsem vyrazil, podařilo se mi vystoupat do
výšky 5000m kde je traverz do sedla a kde jsem byl okolo 5hod., nicméně za
takových mrazů které jsem cítil jak na rukách tak i na nohách a které mi
nedovolily pokračovat dál. Chybu jsem analyzoval a usoudil, že pokud v této
výšce nezastihnu východ slunka tak moc těch šancí mít nebudu. V 7hod. jsem byl
opět ve svém stanu. Odpoledne jsem znovu aklimatizoval na Pastuchových skalách s
radostnou nadějí a ohromnou motivací, že druhou noc se mi to musí podařit. 20.7.
jsem si vzal ještě jednu hodinku k dobru a vyrazil jsem ve 3hod., mráz už nebyl
tak silný, ale
zase
vítr se ozval. V traverzu od Pastuchových skal vítr ustal a také se ukázalo
slunko, které mě zbavilo těch nepříjemností z minulého večera. Nad sedlem ve
výšce kolem 5300m začalo slunko hrát proti mně, neboť teplota byla kolem 40°C, a
já jsem nevěděl zda dostanu úpal nebo úžeh. S vypětím všech sil a to i těch
skrytých, kdy člověk jde asi takovým způsobem, kdy si počítá třicet kroků,
odpočinek s třiceti nádechy a dalších třicet kroků, se mi podařilo úspěšně
dosáhnout nejvyššího vrcholu Evropy. Na západním a vyšším vrcholu Elbrusu 5642m
jsem byl v 10hod., nesmírně šťastný, neboť to byl pro mě první osobní velký
úspěch, který pro sebe nazývám sólo výstupem, od campu v Elbrusu jsem šel sám až
na vrchol. Stejně tak se mi podařilo za 3hod. sestoupit do BC na Prijut11.
Kamaráda Michala mi bylo nesmírně líto, ale vzal to sportovně a byl rád, že si udělal osobní výškový rekord. Společně jsme sestoupili do vesničky Elbrus a další týden podnikli několik zajímavých trekků do okolí.
Cesta domů se neobešla opět bez zadržení místními milicionáři, ale po pochopení, že nejsme emigranti z Čečenska, ale alpinisté z Česka a Slovenska jsme se 29.7. vrátili domů za velké radosti svých rodin.
Tímto článkem a fotodokumentací chci hlavně pozdravit své přátele v hodonínském horoklubu a popřát hodně lezeckého štěstí. A pokud bude mít někdo zájem se o naší expedici více dozvědět, pak mu rád vyhovím.
Horám zdar. Autor: Karel Pazourek