Finale Ligure

> moře na > dohled a pěkná krajina kolem. Na území asi 10x10 km se

> vyskytuje 25 > sektorů, z nichž každý je velký jak několik Pálav. S

> Jožkou V. jsme se domluvili > na týdenní výlet, koncem února,

> letadlem z Bratislavy do Milana, nej se > Skyeurope, pokud zaplatíte

> let min. měsíc dopředu, vyjde cca na 900kč - zpateční. V

> > ceně jsou noční výhledy na sněhové jazyky Alp, chobotnice svítících měst a

> moře

> > z mraků. Vlak z Milana do městečka Finale Ligure trvá asi 3 hod, za 10e.

> Finale je

> > asi 60 km za Janovem směrem na Monaco. Pěkný článek s podrobnostmi je na

> > Lezci.cz

> > Pro nenáročné lezce je k dispozici zdarma neoficiální lezecký „kemp“ asi 5

> km

> > od moře, přímo pod sektorem Monte Cucco, kousek od pizzerie vlastníka

> pozemku.

> > Je dobré pustit tam na oplátku chlup. Pizza je "pravá", dělaná na živo, ve

> staré peci, po celodenním lezení je vynikající!

> > Kemp je obydlen stany a dodávkami s lezoucími individui z celé Evropy a

> > samozřejmě i z Čech. Ideální pro večery u ohně s demijonem vína. Jak by

> napsali

> > v průvodci: vládne zde přátelská a nenucená atmosféra :o))

> > Cesty jsou pěkně odjištěné, stačí 15 xpresek a pár smyček. Dost cest ve

> > všech stupních obtížnosti, ale pro začátečníky to tu moc není. V často

> lezených

> > cestách a sektorech je vápno trochu oklouzané ale pořád 100x lepší než na

> Pálavě nebo v Krasu...většinou je to super lezení, ostré chyty a struhadla.

> > Na první lezení jsme se vypravili autem s párkem českých lezců a to na

> > vzdálenější sektor Rocca di Corno, 80m vysoký, kde nás trochu zaskočilo

> letní počasí,

> > asi 20°c a žhavé italské slunce, takže po zimním pobytu v Čechách jsme si

> > připadali jak eskymáci vyklopení na sahaře. Se strachem z úpalu jsme se

> odploužili do východní stěny. Po kratších aklimatizačních cestách jsme se

> vrátili

> > na jižní stranu a vylezli 2 délky Titomaligno za 5c.

> > Většina sektorů je dostupná pěšky, chvílemi po silnici ale hlavně po kopcích

> > přes staré zarostlé olivové háje a kolem samot, obklopených vinohrady a

> > zahradami, plnými citrusů a palem. Můžete potkat vrásčité a vysmáté staříky

> > okopávájící olivy, s oblíbeným vozidlem multikára-tříkolka, ideální

> pro místní uzké serpentiny, kde se před každou ostrou zatáčkou troubí.

> > Hned 10 min. nad kempem je Monte Cucco, 80m. K sektoru Bric Scimarco, se

> > dostanete za 45 min, odkud jsou pěkné výhledy na Bric Pianarella, to je

> > nejvyšší skála – 250m, nejlehčí cesta má asi 6 délek do 5c.

> > K sektoru Rocca di Perti je „nástup“ asi 2-3hod. Tady jsme lezli 4 délkovou

> > cestu Simoneta za 4c. V půlce stěny jsme se práskli do o pár řádů

> > těžší varianty, naštěstí jsme to nějak překlepali, po spočítání

> > šedivých vlasů jsme s hysterickým smíchem zkonstatovali, že to bylo

> pikantní zpestření jinak

> > pohodového výstupu. Poslední délka a pak vrcholový výhled, trochu

> > slanění a sestup. Návrat do kempu tradičně za tmy.

> > Při odpočinku od lezení jsme se vyšli po hřebeni na

> > nejvyšší kopec v okolí, asi 1000m, odměnou byli neskutečné výhledy, na jedné

> > straně moře a celý kraj na dlani, na straně druhé zasněžené alpské

> hřebeny.

> > Přes moře byla v oparu vidět polostrovní část Itálie.

> > K návratu jsme se vydali opticky kratší cestou než jsme došli, to jsme ještě

> > nevěděli, že zdejší údolí jsou tak rozlehlé a dá se tu rychle zabloudit. Na

> > nekonečné cestě bukovými lesy jsme si užili hodně "zkratek" než jsme se

> před půlnocí domotalido kempu.

> > Další méně adrenalinové možnosti nabízí výlet do Finale - milé turistické

> > městečko, s historickým jádrem a pevností. Uzké uličky, spojené vzdušnými

> > můstky, zahrady plné citrusů, visící prádlo z balkonů a staříci hrající

> kostky, zastrčené

> > krámky a taverny, palmová promenáda u pláže, snědé krásky na mopedech...

> Vzhledem k omezeným možnostem hygieny v kempu jsme se rozhodli osvěžit v moři,

> neodradili nás ani domorodci v zimních bundách ani jediný plavec, ještě k tomu v

> neoprénu. Po vydrhnutí, nasolení a vymrznutí jsme měli větší šanci, že nás připustí do letadla, mezi sáčkované businesmany s kufříky na kolečkách...

Tajně jsem doufal, že nás krásné slovenské letošky nevpustí na palubu a my budeme muset zůstat v subtropické Itálii a lézt dokud nevyschnou naše účty. Bohužel všechno má svůj konec a tak jsme se závratným zrychlením přenesli přes mraky a hory do únorově deštivé Moravy...

 Petr Wašek