Z velkofatranského deníčku – únor 2007

Sobota

Do Lipt.Revůc přijíždíme v sobotu odpoledne. Je pozdě , stihneme se je ubytovat. Poprchá. Večer se domlouváme se s Koldou kam ráno vyrazíme. Rychle se dohodnem na Rakytově , přes vých. hřeben.

Neděle

Vstávám před sedmou , rozbaluji věci. Je mlha, zataženo, drobně mrholí. Vyrážíme před devátou, mokrým sněhem, přímo od chalupy v Dol. Revůcách. Kolda již včera, za dobré viditelnosti, nastudoval cestu. Procházíme lesem podle mapy, dost používáme busolu. Nakonec se nám hřeben podaří najít. Dostáváme se  až na kótu 1225 mn.m. Na promočené pásy se lepí nový sníh. Vosk jsem zapomněl dole. Jídlo taky(Kolda mě sponzoroval) V mlze jsme lehce zabloudili. Kolda musí dolů, že má rodině vařit oběd. Takže jedeme , zpočátku v prašanu a poté v těžkém mokrém sněhu dolů.

Do Revůc sjíždíme kolem JZD, míjíme rigol s močůvkou a kolem kadibudky( míjím ji na lyžích těsně- ten adrenalín), sjíždíme na silnici. No, na rozježdění dobré.

Poobědvám, je poměrně brzo. Všichni lyžují na sjezdovkách. Nikdo nechce nikam vyrazit. Půjčuji si lístek na vlek a vyjíždím na nahoru (jo, jsem líný). Dávám pásy a vyrážím přes Malý Zvolen na Zvolen. Pod M. Zvolenem potkávám známého z Ružomberoka, cca 20minut kibicujeme ve větru, s čímž jsem nepočítal a  na Zvolen dorážím až v 16.30. Fest čas. Jenom přemýšlím jestli mám čelovku. Nahoře potkávám nějaké pěší  chalany. Vyměňujem si čokoládu , uhazuji pásy a mažu dolů. Jde vidět tak tak od tyče k tyči, ještě , že jsem si je při cestě nahoru očistil. Hřeben je zpočátku skoro vodorovný, malé stoupání na Malý Zvolen a , můžu sjíždět. Je 17.05 a lesem projíždím již za šera. Do Revůc přijíždím po sjezdovce po tmě.

Pondělí

Ráno prší, 5^o nad nulou. Předpověď je ovšem pozitivní, takže když přestane v deset hodin pršet, jedeme s Jolčou do Vyšných Revůc a vyrážíme směr Ploská. Sníh je promočený, může to jít tak do lavinové trojky. V dolině sleduji laviny utržené v lese( už je tam sleduji několik let). U salaší( nabídka žinčice, teda v létě) začíná mlha a viditelnost se zhoršuje. Mysle na návrat si oklepávám  orientační tyče od námrazy. V sedle Ploské se mlha trhá a začíná mrznout. Což mě těší, neboť mráz sníh stabilizuje. Za 20minut jsme na Ploské. Shazujeme pásy a sjíždíme směrem na Chatu pod Borišovom. Podmínky ve sjezdu jsou perfektní. V dolní části sjezdu je hřeben vyfoukaný a musíme najet víc vpravo na  sněhovou plotnu o sklonu víc než třicet stupňů.  Mám trochu obavy ze sněhových desek, ovšem ukazuje se ,že je to stabilní.

Na chatě si dáváme kapustnicu a čaj s medem. Celkem mě to bodlo,neboť jako obvykle, tento týden, jsem zapomněl jídlo. Pokecáme s chatárom, s kterým se už trochu známe. Je 15. 05 odcházíme z chaty. Zase čas nadoraz.  V 16.00 začínáme sjíždět z Ploské a za cca 30 minut jsme v Revůcách.

Úterý

Dnes je odpočinkový den. Už u skautů mě učili, že třetí den je kritický. V poledne mě to nedá. Půjčuji si  od Aleny (aspoň si odpočine) lístek a vyjíždím  vlekem pod Končitou. Nejdu po značce, ale obcházím Končitou po pasienkoch z východu, v závěru se dostávám do sedýlka mezi Končitou a Malý Zvolen. Abych se dostal na hřeben na Zvolen, musím obejít poměrně velké převěje. Sklon terénu je místy poměrně strmý, a při vlhkosti sněhu je nutno být patřičně opatrný. Na Fatře padají laviny i v lese. Nakonec se mě mezi stromy daří prokličkovat ke značce. V mlze stoupám na Malý Zvolen a přemýšlím kudy dolů. Těsně před vrcholem zvoní mobil. Volá Jožo. Dovídám se souhrnou informaci o počasí , lavinovce a jeho zážitcích ze sjezdu Rozsutce. Lavinovka se celkem shoduje s mým předpokladem a zjištěním. Během telefonu se trhá mlha, a já najednou vidím dolů, až k donovalské silnici. Moc neváhám shodím pásy a jedu dole východním svahem. Držím se nalevo u stromů, neboť z mokrého sněhu, na sklonu do 30 st. jsem poněkud nervózní. V půlce svahu zatáčím doleva , na sever. Posléze nasazuji pásy a vracím se zpět do sedla pod Končitou a sjíždím do Revůc. Dole se dovídám různé věci, z kterých vyplyne, že se musíme vrátit do Hodonína. Takže, co se dá dělat, balíme věci a odjíždíme. Rakytov, Ostriedok zůstává napříště.

Palo Čupr, únor 2007