Víkend na Malé Fatře

Je sobotní ráno 5:05 a mě budí vlezlý kravál budíku. Vzpomínám na ambice před osmi hodinami o brzkém vstáváním a přemýšlím o dnešní akci z lidma z našeho horolezeckého oddílu, kde se nejenom leze, ale taky hojně skialpuje.

Po deseti minutách konečně vstáváme a v rychlosti se chystáme. Po šesté zvoní Jara,s áčkujem všechno a všechny do auta a jedeme pro Pepu a Julii. Kolem třičtvrtě na sedm konečně vyrážíme a v autě se tradičně zuří boj o to, co bude po cestě řvát z rádia,nakonec zvítězí Chinaski a my míříme v počtu pěti kusů směr „nějaká“Fatra. “Která“, se rozhodujeme až na křižovatce v Žilině.

Zhruba v deset dorážíme na parkoviště do Terchové-Štefanové,kde se obouváme,balíme a posléze úspěšně, vyjma těch, kteří se ještě vrací pro foťák, vyrážíme do sedla Medziholie(1185 m.n.m.).Stoupáme podél skalního města pod Veľkým Rozsutcem,které se tyčí nalevo od nás a kam se dnes už želbohu nesmí z důvodů ochrany přírody.Přesně v čas obědu dorážíme do Medziholie a aspoň pro ten pocit pijeme a někteří cpem sváču.Pak už se náš „bufet hlouček“pomalu rozpouští zázračným zaklínadlem:“Tak já už pomalu du.“A tak začíná stoupání na Stoh.Hřeben spíš než jako romantický osamělý horský vrchol připomíná frontu na něco zadarmo.Pro znalé je asi trefná poznámka tatíkova,že „je to zástup jak na Mont Blancu.“Nevím,měla bych se jet přesvědčitJ.Panoramata taky žádná,k tomu vítr,ale nás to neodradí.To má za příčinu,že pomocí tyčového značení jsme zhruba v 13:20 na Stohu(1607,4 m.n.m.).Nahoře je fakt hnusně a tak společně s bratislavskými souputníky rychle přepínáme lyže,sundáváme pásy a rozhodujem se,kudy dolů.Původně byl v plánu sjezd žlabem,ale viditelnost byla nic moc.Bratislaváci jdou hledat žlab v mlze a my už jedeme dolů po tyčovém značení.I tak si ale vskutku přicházíme na své,poněvadž„skotačíme“ na  na led vyfoukané krustě. Nakonec se ale všichni potkáváme na hřebeni,někteří lyže nesou,někteří sundávají a jiní jsou stateční- vydržajů. Nevím jak ostatní , ale já tomu nemůžu přijít na jméno,ačkoliv v mém slovníku „nespisovných“ slov je na výběr.Konec sjezdu  je  ale O.K.a tak do Sedla pod Stohom(1230 m.n.m.) dojíždíme v prašanu.A je tu opět stoupání.Společně s bratislaváky se sápem na Poludňový Grůň.Tam nastala má krize,o které jsem nucena napsat,že jsem šla jak lemra.To ponechám bez komentářeJ.Na Poludňovém Grůňu(1460 m.n.m.) sice taky není nijak hostinné počasí ale už to není takové ekšn jako na Stohu.A začíná sjezd.Vršek zmrzlý ,ale pohoda,pak následuje parádní prašánek,který nás dovede k začátku sjezdovky,po které sjíždíme na chatu pod Grůňom,kde jsme o půl čtvrté.Objednáváme polívku,pivo,buchty či čaj,každý dle svého gusta,přičemž potkáváme kolegy z Bystřice pod Hostýnem.No,a pak už jen poslední sjezd po sjezdovce do Vrátné doliny,rozloučení s Malou Fatrou,busem zpátky k autu a alou domů!

  Únor 2003                                                           Za  TJ Turist Hodonín Jolča Čuprová