300 minut na Malé Fatře

První polovina ledna .Začátkem roku napadlo plno nového sněhu, potom krátká obleva a následuje tlaková výš s ochlazením. Sleduji počasí neboť se chceme vydat do Tater. Výše uvedené meteorologické důvody, sdružené s problémy organizace rozleptávají kolektiv.

Někteří účastníci couvají.A docouvávají až na Javořinu nebo na zabíjačku? Jo,priority jsou různé.

V tomto vakuu se ozývá kamarád Jožo Š., že bude v sobotu na Fatře. Nerad opouštím vizi Tater a plánuji Fatru.

V sobotu ráno s rodinou odjíždíme do Vrátné. Odjezd s trochu zdržuje a kousek za Hodonínem zjišťuji, že nemám občanku, takže se pro ni ještě vracíme. Což nás možná zachraňuje, neboť u Sudoměřic bruslím s autem na ledu a dodnes přemýšlím jak se to stalo, že se nám podařilo zastavit v protisměru vedle havárky, která se stala těsně před námi. Asi hodinu se zde zdržujeme. Jelikož zážitek byl silný, dumám zda již adrenalínu nebylo dost a zda má cenu pokračovat dál. Posléze po namrzlé silnici ,kolem další havárky,  pokračujeme dále. Cesta se kupodivu zlepšuje, takže ve 12.00 parkujeme auto v závěru Vrátne doliny. Je 12.00 a je pozdě, měli jsme tu být v 10.00. Jožo nečeká.

Část rodiny jde lyžovat na Paseky. Jolča se mnou lepí pásy na lyže a vydáváme se vstříc dalšímu dobrodružství směrem na sedlo Kraviarske a někam k Malému Kriváni, kde se má údajně pohybovat Jožo. Cestou nacházím zkratku, takže na louky pod sedlem přicházíme o dvacet minut později než ,kdybychom šli normálně. Těsně pod sedlem slyším na přemrzlém sněhu škrabot, není to medvěd( ten spí), jsou  to  Jožovi lyže.

Jožo nám sděluje ,že podmínky jsou  celkem dobré, auto mu stojí v Bránici, šel přes Koniarky, byl na Malém Kriváni, na Pekelníku. Skoro oběhl Fatru, Jánošíka ,ani medvěda nepotkal.(Poznámka – na Fatře je posledních 200 let víc medvědů než Jánošíků) .

Po krátké diskusi a občerstvení Jožo pomalu odchází a my se za ním rychle vydáváme. Jožo se nám vzdaluje. Kdo ho zná ví o čem mluvím, pro ostatní krátké vysvětlení. Normální člověk chodí za hodinu  cca 5 km, Jožo asi 2x více. Tak jsem to aspoň já odpozoroval. No Jožo má občas slitování a semo tamo počká.

Docházíme do sedla Bublen , zde se musíme rozhodnout. Je asi 14,45, za dvě hodiny je tma.

Jožo nás přesvědčuje ,že ideální je sjezd přes Koniarky a sedlo Na Koni do doliny Bránica. Ráno tudy šel a jsou „skoro„ ideální podmínky. Jak relativní. V Bránici má auto a hodí nás zpět do Vrátne. Výhoda této varianty je ,že již nemusíme stoupat. Pojedeme kus po hřebeni a potom ,potěšení všech skialpinistů , sjezd. Návíc člověk má neustále poznávat něco nového, tak proč nepoznat dolinu Bránica. Že?

Asi v 15.10 jsme na Koniarkách. Je perfektní výhled. Celý oblouk od  Karpat , jde dokonce vidět V. Javořina, přes Javorníky, Lysou horu, Raču, Babiu góru až po Tatry. Na jihu jižní část M.Fatry, Velká Fatra , Tatry. Vyjimečný výhled. Zajímavé ,že tato inverze se udrží poměrně dlouho. O týden později, z Pradědu, jsme viděli Záp.Tatry a Krkonoše zároveň.

Ale zpět k naší akci. Sundáváme pásy z lyží. Krátká příprava, odraz a….. sjezd.

Hřeben je vyfoukaný celkem do tvrda a jde to.Kus níž začíná krusta, nadávám, ale jde to pořád. Holt ozajstné lyžování, žádná upravená sjezdovka. Jožo seká své krátké oblouky s přeskokem, my za ním jak to jde.  Jde to až do místa zvaného Valašky. Dva metry široký  strmý průsek, zarostlý křovím,  sníh s ledovou krustou , kterém nejde otočit. „ Veď je to dobre“ hovorí Jožo a s dvěma přeskoky mizí v křoví.

No nic, jedu. Lyžuji dobře,lyžuji rád. Ale teď ležím ústy ve sněhu. A ejhle, Jolča vedle.

Ten kousek byl boj, ale nějak jsme se dole dostali..

Je 15.50 , pomalu se stmívá a ochlazuje se. Přemýšlím, co mám na bivak a jestli ještě umím udělat oheň z mokrého dřeva. Ale všechno jednou končí, takže terén se pokládá a z problémů  už je tu“ jen“ krusta.

Celkem mě uklidnilo, když Jožo posléze prohlásil , že v takém terénu má problémy kdekdo, a to se nemluví o těch, kteří lyžují jen na upraveném svahu. Asi nám chtěl zvýšit sebevědomí. Další cesta už byla celkem v pohodě, jen trochu šero. K autu jsme dojeli v 16.55. Čelovku jsme ani nevytáhli. I auto v tom mraze nastartovalo. Vrátili se do Vrátné, dali si polívku, naložili zbytek osazenstva. Rozloučili se s Jožem. A to je konec  pětihodinového výletu. Takže asi zase příště.

Pavel