TRE CIME di LAVAREDO

4. - 9. 7. 2006

Před námi dva dny státního svátku a tak si v pátek bereme dovolené a vyrážíme do italských Dolomit na Tre Cime di Lavaredo₁. Pro všechny zúčastněné to byla premiéra a tak jsme se hodně těšili.

Základnu jsme si vytvořili z auta (hlavně za vydatných dešťů) a dvou stanů přímo na parkovišti pod chatou Auronzo₂ 2.320 m. Po zaplacení poplatku 20 EUR se již o nás nikdo nezajímal a nikomu jsme tam nevadili.

První den jsme nedočkavě vykročili vstříc kráse Dolomit a vychutnali si za pěkného počasí Via Ferratu De Luca na Monte Paterno₃ 2.744 m. Všude bylo opravdu rušno, potkávali jsme převážně japonce₄, pro které jsme zřejmě byli „atraktivní“, tvořily se fronty na zajištěných cestách₅ a protože jsme nikam nespěchali (kromě začínajícího kazícího se počasí), kolem 14hodiny jsme stanuli u kříže₆. Sestup nám vyšel akorát, před deštěm jsme se schovali₇ a plánovali další den.

Druhý den jsme nastoupili do stěny Grosse Grande 2.999m, nejvyšší věž z Tre Cime, a cestou Dibonova hrana₈ IV- jsme za mlhy a deště₉ dolezli na podvrcholovou polici. Na chvíli se mlha roztrhala a výhled₁₀ byl opravdu úžasný! (Kleine Piccola 2.857m) Udělali nezbytné foto₁₁ a urychleně začali sestupovat₁₂. V suťovisku pod stěnou nás již stihl prudký déšť a naprostá tma – ještě že tak.

Třetí den byl odpočinkový a protože počasí už opravdu nepřálo, rozloučili jsme se s Tre Cime a přesunuli se do kempu nedaleko Marmelády. Cestou jsme se zastavili v Cortině, jasně, že fotka s Dibonem₁₃ nemohla chybět. Plán na další den byla ferrata, ale bohužel kvůli počasí jsme přišli jen k nástupu₁₄.

Nakonec jsme ještě dali jednu cestu na Hohe Wandě, kde nás při sestupu čekalo překvapení₁₅.

A to je vše, hezké lezecké zážitky J

                                                                                    Miki